Byla větší radost ze zisku stříbra nebo zklamání, že jste svou cestu vyřazovacími boji nedotáhli až k titulu?
Určitě bylo velké zklamání, že jsme skončili druzí. Ten tým na to měl, aby udělal titul. Bohužel se nám to nepovedlo, ale druhé místo také není špatné.

Stříbrnou medaili asi ještě doceníte s odstupem času...
Škoda, že jsme to zlato nevybojovali, ale pro mě je to první medaile z extraligy mužů a jsem za ní rád. Určitě si ji někam pověsím a nebudu ji zahazovat.

Finálové zápasy byly hodně vyrovnané a až na jednu výjimku vždy rozhodoval jediný gól. V čem bylo Kladno lepší než Plzeň?
Myslím, že Kladno hrálo výborně z defenzivy a my jsme nebyli schopní se gólově prosadit. Šance jsme měli, ale bohužel nám to tam nepadalo, nebyli jsme schopní prostřelit gólmana.

Důležitým momentem bylo i to, že soupeř ve všech finálových zápasech skóroval jako první...
To je určitě pro tým psychická pomoc, ale že by to byla až tak velká výhoda si nemyslím. Nám chyběl důraz a agresivita do brány, což asi rozhodlo.

Po úvodní domácí porážce jste druhý duel dokázali v závěru otočit a srovnat stav série. Proč se nepovedlo psychickou výhodu přenést do třetího zápasu v Kladně?
Možná nám ta nedělní domácí výhra pomohla, možná taky ne. Přijeli jsme tam s tím, že se nemůže nic stát a nedali jsme do toho tolik, kolik jsme měli. Hráli jsme jen první třetinu a tu druhou to vypadalo, jako by tam přijel jiný mančaft. Dobře jsme zase hráli až ve třetí třetině. Jenže ve finále nemůžeme hrát jen dvě třetiny.

V play – off jste si v 10 zápasech připsal 8 bodů. Na svůj první gól a jediný v play-off jste čekal až do třetího finále na Kladně, proč to tam nepadalo a byl z vás jen nahrávač?
Nevím, šance tam byly, ale asi chyběl důraz. Možná i trocha štěstí, párkrát jsem trefil tyč, břevno. Ale hlavně to bude tím důrazem.

Jak fungovala vaše spolupráce s Ondrou Kejřem v prvním útoku?
Ondra je výborný hráč silný na míčku. Samozřejmě to mohlo být ještě lepší, ale nebylo to špatné.

Možná chybělo to, aby mezi vámi naskakoval stabilně jeden centr. Když chyběl Vláďa Muchl, bylo to znát...
Nevím, čím to bylo, ale s Vláďou se nám hrálo výborně. Možná jeho klid, přehled. Když on chyběl, byli jsme poloviční.

Dá se vyjmenovat, co hlavně plzeňský tým dovedlo ke stříbrným medailím?
Asi především gólmani. Šuli chytal výborně a také Tomáš Semera chytal na Kladně hodně dobře. Možná i domácí hala, kde je jiný povrch. A ještě bych vyzdvihl branky Beránka a Kadaněho. Ti dva dali hodně gólů.

Kolikrát museli trenér Rostislav Kurfürst nebo kapitán Martin Kadaně během play-off zvyšovat hlas a usměrňovat tým?
Vždycky když jsme prohrávali, takže na konci sezony s Kladnem docela často. Ale trochu i proti Hradci.

Stejně jako vloni jste do Plzně přišel až před play-off z Dobřan, jak tato spolupráce vůbec vznikla?
Před dvěma lety s námi byl v Kanadě Rosťa Kurfürst, který trénoval Škodovku a řekl mi, že by chtěl, abych za ně nastupoval na jaře, až mi skončí hokej. A v Dobřanech jsem hrál proto, že mě tam přivedl kamarád v sedmnácti nebo v šestnácti letech. Tam jsem s hokejbalem začínal. Na podzim jsem tam nastupoval proto, že mám hokej a Dobřany mi tolerují, že nechodím na tréninky a přijedu třeba pět minut před zápasem. Jsou rádi, že tam hraji. V Plzni by to asi nefungovalo, kdybych takhle chodil nebo spíš nechodil. I proto jsem se domluvil s trenérem, že přijdu až na play-off.

V červnu plzeňské hokejbalisty ještě čeká finálový turnaj českého poháru, tam si určitě budou chtít spravit chuť vítězstvím...
Bohužel s mými službami Plzeň už nebude moci počítat, protože mi 1. června končí hostování a vracím se zpět do Dobřan.

Zároveň hrajete hokej za juniory HC Plzeň 1929, cítíte se být víc hokejista nebo hokejbalista?
I když větší úspěchy mám v hokejbale, tak chci a snad se dál budu věnovat hokeji. Spíše se cítím jako hokejista.

Jak se dají oba sporty skloubit?
Skloubit to příliš nejde, jednomu se můžu věnovat až po skončení toho druhého. Byl problém i to, když jsem vloni před hokejbalovým mistrovstvím světa tady v Plzni měl odjet na kemp. Nepustili mě a musel jsem to pak řešit s trenéry.

Vraťme se k vašim sportovním začátkům. Kdy jste se začal věnovat oběma sportům?
S hokejem jsem v Plzni začal v sedmi letech a dostal jsem se k němu sám, líbil se mi a chtěl jsem ho zkusit. A k hokejbalu mě dostal kamarád z Dobřan, se kterým jsem hrál hokej. V Dobřanech to začínalo a když jsem měl volno, trávil jsem tam a dodnes trávím hodně času, protože tam mám prarodiče. Kamarád se mě zeptal, jestli si nechci zkusit párkrát zahrát. Já jsem to bral jako zpestření k hokeji a vydržel jsem u toho doteď.

Který z těchto dvou sportů je podle vás náročnější?
Fyzicky náročnější je hokejbal. Tam tě nikdo neveze, musíš pořád běžet, ale hokej je zase rychlejší, silovější.

Dá se říct, co si jako hokejista přenášíte pozitivního z ledu do hokejbalu?
Jelikož je hokej rychlejší, tak určitě přehled ve hře a možná trochu klidu do hry, podržet míček, podívat se, nahrát. V hokeji je vše rychlejší.

Vloni jste se v Plzni stal hokejbalovým mistrem světa, jak na plzeňský šampionát po téměř roce se svými spoluhráči z plzeňského týmu vzpomínáte?
Občas nějaké slovo v šatně padne, ale příliš často se už o tom nebavíme.

Máte zlato z mistrovství světa. Jaké jsou vaše další hokejbalové cíle?
Vyhrát extraligu. Doufám, že příští rok by se to mohlo podařit.

Skončila vám hokejbalová sezona, jako hokejista si ale asi volna příliš neužijete...
Bohužel ne. Už se připravuji na další sezonu, i když zatím nevím, kde budu hrát, ale je tam několik možností včetně ciziny.