V útoku Matěj Kořínek, v obraně Pavel Fiala. Nadějní mladíci patřili během sezóny mezi stěžejní hráče plzeňského celku. První jmenovaný ovládl týmové bodování, když nasbíral přes 100 bodů, a plnil roli kapitána po celou sezónu. Fiala pro změnu ukazoval, že v plzeňském klubu roste obránce, který je velmi schopný defenzivně i ofenzivně.

Oba se nyní s odstupem několika dní vrací k závěrečnému turnaji v Sušici. V něm mečouni postoupili do semifinále. Po velké bitvě nakonec o gól podlehli Pardubicím, a finálový souboj jim utekl. Na smutek ovšem nebylo příliš času, což si mečouni uvědomili. Hradec Králové v boji o bronz porazili 9:1.

Podařilo se vám načasovat formu na vrchol sezóny? V čem vám nejvíce pomohl velký počet utkání nad rámec soutěžníh rozpisu během roku?
Pavel Fiala: Řekl bych, že jsme nic nepodcenili, a až na pár nedostatků jsme odehráli dobrý turnaj. Narozdíl od minulého roku jsme odehráli hodně utkání i se soupeři, se kterými jsme se později setkali i na finálovém turnaji. Myslím si, že během sezony jsme se sehráli a na hřišti jsme si rozuměli. Nevím proč, ale přesilovky se nám ke konci sezony vůbec nedařily, a také to bylo na finálovém turnaji vidět.

Matěj Kořínek: Myslím si, že jsme měli i lepší formu během zimy. Nakonec to ale vedlo k bronzu, takže jsme spokojeni. Hodně zápasů nám určitě pomohlo, potkali jsme se s těžšími soupeři, které ve skupině nemáme.

Z turnaje máte bronzovou medaili. Převažuje s odstupem pár dní radost nebo spíš smutek z těsné prohry v semifinále? Jak na turnaj celkově nahlížíte?
MK: Určitě převažuje radost z bronzu. Ale víme, že Pardubice jsme mohli porazit, chybělo trochu víc štěstí. Takže to nás mrzí. Turnaj jsme zahájili dobře, ale pak jsme dostali ledovou sprchu od Kertu. Prohru jsme ale hodili za hlavu, věděli jsme, že máme ještě možnost něco uhrát a dobře to dopadlo.

PF: Také z mojí strany určitě převládá radost z medaile ale určitě je škoda, že jsme Pardubice neporazili, protože nám chybělo opravdu málo, ale do Sušice jsme jeli pro medaili a tenhle cíl jsme splnili.

Oba pamatujete i loňský turnaj v Čáslavi. Jak byste oba turnaje porovnali? V čem byly stejné, v čem se odlišovaly?
PF: Podle mě jsme minulý rok jeli na turnaj a neznali jsme sílu soupeřů, která jak se ukázalo, byla velká. Tenhle rok jsme proti všem soupeřům hráli, věděli jsme, co nás zhruba čeká a na většinu zápasů jsme se dokázali připravit.

MK: Souhlasím s Pavlem. Loni jsme neměli to srovnání se soupeři mimo naši soutěž, na to jsme v minulé sezóně dojeli. Soupeři byli srovnatelní, ale my jsme na ně byli letos lépe připraveni. Loni jsme byli na turnaji ti mladší v týmu, takže jsme nedostali tolik prostoru na hřišti, letos to bylo na nás.

Kdybyste měli vypíchnout jeden/dva nejsilnější momenty z téhle sezóny, které to budou?
MK: Nejsilnějším zážitkem sezony byla a je bronzová medaile. A také otočený zápas a konečná výhra s Pardubicemi na zimním turnaji v Plzni.

PF: Řekl bych, že ze sezóny se nedá vybrat nejsilnější moment. Za sebe bych řekl, že nejsilnější momenty byli, když jsme se v důležitých zápasech semknuli a podpořili jeden druhého, pak je v týmu radost hrát a ukáže se to i na výsledku.

Pavle, ty jsi obdržel cenu za nejlepšího hráče plzeňského týmu. Co na cenu říkáš? Co se týče hry samotné, v čem jsi musel upravit svoji hru na větším hřišti?
PF: Jsem za individuální ocenění rád, ale jak už jsem říkal, určitě jsem radši za bronzovou medaili, protože každý si tenhle sport vybral pro týmové úspěchy. Co se týče většího hřiště, největší rozdíl pro mě byl, že jsem se jako obránce nemohl zapojovat tolik do útoku, jinak jsem velké rozdíly nevnímal.

Matěji, jaké bylo dělat kapitána letošnímu týmu starších žáků? Cítil si během sezóny nebo na finálovém turnaji nervozitu?
MK: Byl jsem moc rád, že jsem dostal důvěru a mohl jsem být kapitánem tohoto super týmu. V sezóně jsem si to užíval ale na finálovém turnaji mě to trochu svazovalo a úplně mi nevyšel.

Během turnaje jsi nastupoval se svým bratrem Jakubem. Jak se vám dařila bratrská spolupráce? Jste herním projevem podobné typy nebo se naopak doplňujete?
MK: Mně se s bráchou hrálo celkem dobře, jsem rád, že jsem si s ním mohl zahrát, protože je o dva roky mladší. Jemu se ale prý hrálo lépe s Petrem Našincem.