Team Czech Republic nastupoval v kladenské skupině. Hokejbalová aréna viděla jeho pět vítězství v základní skupině. Češi postupně relativně v poklidu porazili USA United (10:0), Old Boys Slovakia (5:2), Rakousko (9:0), první bod ztratili až při rozstřelu v samostatných střílení proti celku Central Bohemia (2:1 s.s.). Poté již přišly vrcholy skupinových bojů proti týmům Kanady (3:1) a USA (4:1). Výsledky tak Team Czech Republic jasně kvalifikovaly do semifinále.

V bojích o finále ale dosud vítěznému týmu došla fortuna. V opakovaném boji s Kanadou v semifinále turnaje padli Češi 1:2 po prodloužení. Duel o třetí místo proti Kanadě Saskatchewan diváky na Kladně nesmírně bavil, jelikož během 36 minut padlo 11 gólů. Ke smůle domácího výběru se ovšem z výhry 6:5 radovaly javorové listy.

Na turnaj se dlouho připravovala trojice Stanislav Kastner (8 zápasů, 0+1), Ondřej Kejř (4+4) a Petr Zeman (2+0). Do nominace se na poslední chvíli probojoval také Jaroslav Kejř, který se rozhodně neztratil a k jedné brance přidal tři asistence. V rozhovoru pro klubový web popsal své dojmy z turnaje.

Zklamání dosud neodeznělo, vzpomínat budu na skvělou partu, říká o MS Masters Jaroslav Kejř

Na přípravu na MS Masters měl starší z bratří Kejřů pouhé tři týdny. Oproti svým kolegům, kteří se připravovali více než rok, tak mohl mít plzeňský útočník spojený s číslem 14 mírnou nevýhodu. Navrch, když v extralize nastupoval naposledy v sezóně 2015/16. S úrovní a tempem hry, které leckoho z hokejbalové veřejnosti překvapilo, se ale popasoval více než se ctí. Nicméně sám Jaroslav Kejř se řadí mezi ty, kteří takovou rychlost hry neočekávali.

„Bratr mě samozřejmě upozorňoval, že MS Masters bude mít extraligové parametry, ovšem stále jsem si v duchu říkal, že na ploše budou hráči nad 40 let. Nečekal jsem takové tempo…a hluboce jsem se mýlil!,“ přiznává dvaačtyřicetiletý Jaroslav Kejř a ohledně tempa hry vyzdvihuje především elitní týmy Kanady, USA a šampiónů ze Slovenska, které by podle jeho názoru hrály v horních patrech tabulky současné extraligové soutěže.

Když Kejř čelil otázce na krátké zhodnocení turnaje s odstupem několika dní, stále převažovalo zklamání z prohraných bojů o medaile. „Chtěli jsme medaili, v koutku duše jsme samozřejmě cílili na tu nejcennější, ale bohužel. Všichni jsme udělali maximum, možná chybělo trochu štěstí v závěru…Na co každopádně budu rád vzpomínat je parta, která se sešla skvělá.“ V Teamu Czech Republic měli Plzeňané početné zastoupení, podobně na tom byla mostecká či pardubická odnož.

Dlouholetí protihráči nyní oblékli totožné dresy a mimo radosti na hřišti si užili také spoustu legrace mimo něj. Jaroslav Kejř a Team Czech Republic si také užili pozornost, která je určena pro domácí tým šampionátu. Pochvalu si zasloužili také organizátoři, jelikož aktérům turnaje nic nechybělo.

Speciálním jistě pro Jaroslava Kejře staršího bylo, že jej bedlivě sledoval jeho syn Jaroslav mladší. Po svém otci podědil sportovní geny a mimo ledové plochy brázdí také plochu hokejbalové haly v dresu plzeňské přípravky. Jaké vůbec bylo hrát na MS Masters pod dohledem dospívajícího hokej(bal)isty? „Chtěl jsem mu hlavně ukázat, že nejsem ještě tak špatný, že bych nezvládl hrát na nejvyšší úrovni,“ uzavřel skromně extraligový mistr z roku 2005.

Objektivně lze říci, že stanovený cíl se Jaroslavu Kejřovi podařilo naplnit.

Bratři Kejřové přebírají pamětní medaile. Vlevo Ondřej, vpravo Jaroslav.