Oba jste na hostování ve Švýcarsku, ale již od minulého víkendu se v sestavě mečounů objevuje Jakub, v tom uplynulém nastoupil také Martin. Jak se seběhla celá situace ohledně vašeho návratu?
Jakub Kolařík: Ve Švýcarsku byla pozastavena a nakonec kompletně přerušena celá sezóna už někdy v průběhu února až března. Poté, co dostala česká extraliga zelenou od vlády, jsme si s Martinem volali a napadla nás tahle myšlenka. Proto jsme se spojili s panem Kadaněm a začli jsme řešit možnosti, až z toho nakonec vyplynulo, že se na zbytek sezóny vrátíme do Plzně a pokusíme se vypomoct mateřskému klubu v cestě za úspěchem v této sezóně.

Martin Kunzmann: Situaci v ČR jsme sledovali. Když se rozhodlo o pokračování soutěže, sami jsme se „nabídli“ (úsměv). Pro mě osobně to je určitě plus, dostanu se do zápasového rytmu a jsem opravdu rád, že jednání jak s Plzní, tak s Grenchenem, který neměl problém nás (s Jardou) do konce sezóny uvolnit, šlo opravdu hladce.

Ve Švýcarsku se sezóna anulovala už dříve. Vyhlíželi jste tu možnost, pokud by se u nás hrálo, vrátit se alespoň na chvíli?
JK: Určitě jsem nad touto možností přemýšlel, i když se ani v ČR dlouho nevědělo, jak to vlastně celé bude.

MK: Podle mě je nejdůležitější dostat se co nejdříve do režimu. Pauza byla opravdu dlouhá. Když se tato příležitost objevila, neváhal jsem ani chvíli. S kluky jsme se jednohlasně shodli, že to je skvělá příležitost.

V Grenchenu je ještě Jaroslav Pauer, který by měl nastoupit do dalšího utkání. Jste ve Švýcarsku všichni v kontaktu? Řešili jste spolu i toto?
JK: V kontaktu s kluky jsme i mimo hokejbal, nemáme to k sobě zase až tak daleko, navíc jsme spolu všichni hráli v Plzni. Takže ano, řešili jsme to spolu poté, co Český svaz hokejbalu potvrdil, že se extraliga znovu rozběhne.

MK: Určitě. S Jardou jsme spolubydlící, takže jsme všechno řešili od začátku společně. Dokonce už došlo i na první sázky a hecování (smích).

Kdy jste se připojili k plzeňskému týmu, stihli jste nějaké tréninky?
JK: Já jsem se připojil k týmu na pátečním tréninku před zápasem v Letohradě. Poté jsem absolvolal ještě páteční trénink před utkáním s Hradcem Králové.

MK: K týmu jsem se připojil v sobotu proti Hradci, trénink jsem s A-týmem zatím neabsolvoval. Prozatím trénuji s Juniorkou Grenchenu. Vše ale řešíme operativně, prakticky ze dne na den.

S týmem se vám teď daří, minulý víkend jste porazili Hradec 3:2. Jaké to bylo utkání z vašeho pohledu?
JK: Náročné, Hradec má zkušené, ale i mladé dravé hráče. Zápas byl velice běhavý, obě mužstva byla hladová po výhře a o to více když se takovou dobu nehrálo. Jsem velice rád, že jsme utkání dotáhli až do vítězného konce.

MK: Kluci předvedli bojovný výkon. Byl jsem překvapený, s jakou chutí Plzeň hraje. Ze začátku hodně opatrné, postupně si ale vše sedlo. Pokud bych měl hodnotit týmový výkon, tak určitě kladně.

Teď o víkendu sehrajete dva domácí zápasy. Jak se připravujete na Karvinou a Most?
JK: Kluci se již pilně připravují na tento dvojzápas, já se zapojím až o pátečním tréninku a připravím se tak, jak nejlépe umím, abych byl týmu co nejvíce platný a abychom obě domácí utkání vyhráli.

MK: Příprava je stejná jako na každý jiný zápas. Důležité bude nepustit soupeře do šancí a odehrát víkend za šest bodů. Zbývají čtyři zápasy do play off a každý bod se počítá.

Vraťme se ještě ke Švýcarsku, kde byste měli příští sezónu zase hrát. Jaké máte plány, kdy budete odjíždět?
JK: Ano, následující sezónu začnu opět v dresu Martigny. Momentálně jsem přes týden ve Švýcarsku, kde si plním pracovní povinnosti a vracím se vždy na páteční trénink a víkendové zápasy.

MK: My jsme vlastně ve Švýcarsku zůstali a do Plzně jezdíme jen na zápasy a popřípadě na páteční trénink. Jak to bude dál, pokud se postoupí do play off, zatím nevíme. Příští sezóna je domluvená tak, že zůstaneme já i Jarda.

Jakube, ty jsi říkal před odchodem, že tam jdeš prioritně za prací. Měl jsi začínat ve stavební firmě, časem jsi měl mít na výběr z více pracovních pozic. Jak se vyvíjí tvoje pracovní kariéra, naplnila se tvoje očekávání?
JK: Pracovní kariéra se vyvíjela dle zvládání jazyka. Jak je již zmíněno výše, začínal jsem společně se slovenským parťákem Lukášem Maděrou ve stavební firmě. Když už jsem rozumněl o hodně lépe a dokázal jsem už i relativně slušně mluvit, tak jsem začal pracovat pro firmu, která dělá výměnu skleněných ploch, rozbitá okna, výlohy atd. Momentálně již přes rok pracuji ve firmě, která se specializuje na elektroinstalace, protože už jazyk ovládám na komunikativní úrovni.

Martine, ty jsi v jednom rozhovoru sdělil, že jsi pracoval jako zahradník a na poště. Měl jsi i jiné nabídky, nebo chtěl by ses posunout někam dál?
MK: Momentálně jsem spokojený v zahradnictví. Pracuji v kolektivu lidí, co se zajímají o sport a mám možnost se naučit spoustu nových věcí. Rád bych zůstal.

Máte nějaké cíle, kterých byste tam chtěli dosáhnout v hokejbalu?
JK: Určitě jako asi každý bych si přál vyhrát titul švýcarské nejvyšší soutěže nebo alespoň získat zlatou medailii ze Švýcarského poháru. A určitě bych chtěl ještě jednou zvednout nad hlavu pohár pro mistry Francie.

MK: Určitě ty nejvyšší. Vyhrát titul v NLA a probojovat se v poháru do Final 4.

Jakube, v zahraničí jsi skoro čtyři roky. Jsi v Martigny spokojený, cítíš se tam už jako doma?
JK: V Martigny spokojený jsem, je to malé a klidné městečko, kam všude dojdete za 5-10 minut, a jako bonus obklopené horami se spousty jezer a krásných vyhlídek. Parta okolo hokejbalu je též skvělá, máme společně spousty zážitků, ať už ze hřiště tak i mimo něj. Ale jako doma se tady necítím! Můžu říct, že jako dočasný domov mi Martigny zůstane navždy v srdci, ale doma je v Plzni, kde mám rodinu, nejlepší přátele a kde jsem vyrůstal, a to žádné jiné město na světě nenahradí!

Martine, v Grenchenu jsi necelý rok. Jak se Ti tam líbí, překvapilo Ti něco oproti životu v Česku?
MK: Těžká otázka. Prakticky každý den mě překvapí něco jiného. Určitě se mi líbí mentalita lidí a systém, jak fungují.