Po více než půl roce se o víkendu rozeběhne soutěž. Jaká je v týmu nálada? Jste rádi, že se sezóna dohraje alespoň ve zkrácené podobě?
Vzhledem k tomu, že konečně vidíme světlo na konci tunelu, tak nálada je hned lepší. Těšíme se, způsob dohrání sezony neřešíme, hlavně ať už se hraje.

Ty jsi měl pauzu ještě delší, naposledy jsi odehrál extraligové utkání přesně před dvěma lety. Jak se po tak dlouhé době těšíš a co od toho očekáváš?
Těším se, mám obrovskou chuť. Popravdě moc nevím, co očekávat. Když jsem byl v roli diváka, přišlo mi, že extraliga ještě více zrychlila, což před dvěma lety by mi asi úplně nevadilo, teď z toho nadšený nejsem, ale poperu se s tím, nechci být jen do počtu.

V šatně se řadíš ke zkušenějším, jak vnímáš svoji roli?
Úplně přirozeně, ten tým se hodně od mého posledního působení obměnil. Po letech se scházím se Sláňou (Michal Slanec), to je kapitán a společně s Gulim (Ondřej Kejř) tvoří to jádro týmu, je tu Bendy (Jiří Benedikt), vrací se Malas (Ondřej Malý). Doufám, že se třeba ještě rozhoupou Standa Valenta s Pechtou (Daniel Pejchar) (úsměv). Věřím, že teď ty dva měsíce budeme fungovat jako dobrá parta. Osobně beru jakoukoliv roli, co mi trenéři přiřadí. Zodpovědnosti jsem se nikdy nezříkal, to by bylo alibistické.

Již na podzim jsi měl nastoupit do utkání proti Hradci Králové (zápas byl odložen). Jak ses tehdy cítil v tréninku, který jsi v týdnu absolvoval bez větší přípravy?
No… po tréninku jsem přišel domů, horečka a druhý den antibiotika a tři týdny doma s angínou. Takže asi tak. Tělo ten skok neakceptovalo a já se nedivím.

Sezóna se pak přerušila a kvůli vládním nařízením nebylo možné po většinu času ani trénovat hromadně. Jak ses ty konkrétně během této doby udržoval v kondici pro případný restart?
V prosinci pár společných tréninků, když to vláda umožnila. Od ledna víceméně individuál, který mi úplně nechutnal.

Ovlivňovalo Tě nějak omezování kolektivního sportování? Hledal jsi například těžko motivaci?
Rozhodně ovlivňovalo. Zvykl jsem si chodit pravidelně na led s partou kamarádů. Čistě amatéři, relax po práci, vyčištění hlavy. To mi chybí, naposledy jsme byli v září, tak doufám, že v létě se k tomu zase vrátíme. Motivaci ke společným tréninkům nehledám vůbec těžce, k individuálním ano.

Nyní už se ale situace lepší, jak dlouho se tým připravuje v plném tréninku? Na co se zaměřujete?
Společně se připravujeme od té doby, co je to umožněno. Zaměřujeme se na hru, nic víc. Ta pauza byla tak dlouhá, že každý potřebuje pořádně držet hokejku a běhat. Získat zpět jistotu na hřišti, vidění, herní návyky a praxi.

Na zápasy bohužel nebudou moci chodit diváci. Jaké to podle tebe bude hrát bez nich?
To jediné mi kazí radost z comebacku, byl jsem zvyklý na podporu kamarádů, rodiny. My všichni na to byli zvyklí. Snad i v tomto případě se situace změní a diváky nám do haly pustí, přeci jen neřešíme rébus v podobě deseti tisíc lidí, ale tak stovky (úsměv).

V sobotu sehrajete na domácím hřišti úvodní utkání s pražským Kovem. Budete bojovat o první body v sezóně, věříš, že jste dobře připraveni?
Asi žádný tým momentálně není dobře připravený. Je to pro všechny stejné. Já věřím, že tu přípravu nahradí hlad a chuť, furt je to amatérský sport a všichni hokejbalisti, kteří vydrželi korona pauzu a znovu se k hokejbalu vrací, dávají jasně najevo, jakou vášeň pro ten sport mají. A to je to, co si přeji, aby na nás bylo vidět, že jsme hladoví.