Michale, kvůli zranění, které sis přivodil ke konci soustředění v Sušici, jsi nestihl začátek sezóny. Co se tehdy stalo?
Měli jsme druhý přípravný zápas a zhruba v půlce založil soupeř útok, kdy se dostal protihráč s balonkem mezi mě a Tomáše Ulče, který ho atakoval jako první. Bohužel útočník tam tehdy nějak uklouzl po hokejce a mě v tom pádu přejel klasickým fotbalovým skluzem stojnou nohu a odnesl to můj kotník. Byl to nechtěný pád, ale bohužel mě připravil o začátek sezony.

Jak se nyní cítíš, je vše už v pořádku?
Noha není ještě úplně v pořádku, ale rozhodně se to lepší.

Absolvoval jsi celou letní přípravu, pak přišlo zranění. Když ses vyléčil, soutěž se pozastavila, nebyly možné ani společné tréninky. Jak ses s touto smůlou popasoval?
No zrovna dvakrát nadšený jsem nebyl, ale situace je bohužel taková, jaká je. Od doby, co jsem se téměř před rokem vrátil, jsem vlastně vlivem pandemie odehrál jen dva soutěžní zápasy.

Jak jsi trávil čas během vynucené přestávky?
Snažil jsem se nějakým způsobem pořád udržovat v kondici, aby to nebyl potom takový šok.

Předpokládám, že nějaký návrat na hřiště, alespoň takový, co nyní nařízení umožňují, už jsi vyhlížel. Na co ses nejvíc těšil?
Tak vidět se zase s kluky na hřišti a vzít si do rukou opět hokejku. Než jen jezdit do práce a z práce domů.

Jindy v této době končí podzimní část a začíná pauza, letos se má ale situace jinak. Jak nahlížíš na venkovní prosincové tréninky?
Určitě pozitivně. Ono nám to jedině prospěje trošku toho mrazu (úsměv).

Můžeš přiblížit čtenářům, jak nyní tréninky probíhají? Co je jejich hlavní náplní?
Moc toho dělat nemůžeme. Trénujeme po skupinkách, jak je povoleno. O nějaké kombinaci není vůbec řeč, takže spíše střelba a když povrch občas není namrznutý tak i 2 na 2.

Na závěr se Tě zeptám, jaký máš výhled na další měsíce? Jak se budeš připravovat na restart sezóny, o kterém zatím s jistotou nemůžeme říct, kdy přijde?
Tak teď si určitě užít Vánoce (úsměv). Pak se udržovat v kondici a budu doufat v pozitivní vývoj situace a dohrání soutěže.