Lukáši, máš za sebou turnaj Pilsen Challenge v dresu A-týmu. Začněme od začátku, kdy ses dozvěděl, že s tebou trenéři počítají?
O tom, že se Pilsen Challenge zúčastním, jsem se dozvěděl až na středečním tréninku, který byl před turnajem, kam jsme byli s dalšími spoluhráči z juniorů pozvaní.

Premiéru za A-tým sis odbyl v pátečním duelu s Hradcem Králové. Pociťoval jsi alespoň lehkou nervozitu?
Ano, co si pamatuji, tak jsem byl nervózní dost. Částečně ze soupeře, ale i téměř úplně nového kolektivu.

Zmiňuješ téměř úplně nový kolektiv, jak Tě hráči A-týmu přijali mezi sebe?
Nevím, jaké dojmy ze mě měli ostatní hráči, ale já jsem se po celou dobu turnaje cítil skvěle. Nejen na hřišti, ale i v šatně. Za to dlužím všem hráčům, trenérům, včetně vedoucího pana Štípka velké díky.

Na turnaji jsi předvedl povedené výkony. Vše jsi korunoval vítězným gólem proti Skalici a další důležitou trefou v zápase s Ružinovem. Vybavíš si obě situace?
Obě situace mám pořád před očima. Gól proti Skalici byl náhodně trefený míček, který se odrazil do vzduchu po zblokované střele, tuším, že od Michala Průchy. Proti Ružinovu jsem dostal šikovnou přihrávku pod hokejkou od Adama Roušala a pak už jsem jen vystřelil do levé části branky. Na střídačce jsem se pak dozvěděl, že jsem mohl ještě nahrávat do prázdné, ale to jsem v ten okamžik ani nepostřehl.

Předpokládám, že po tvých gólech se v šatně velice často skloňovalo slovo „pokuta“, dobírali si tě starší spoluhráči?
Je to tak. Pokut jsem za víkend nastřádal myslím dost. Popravdě ani nevím, kolik dlužím.

Na hřišti jste si velice rozuměli s Adamem Roušalem, který ti obou branek asistoval, stejně tak ty jemu proti Oberwilu. Kde vidíš důvody, že se vám tak dařilo?
Myslím si, že se spoluhráči, se kterými jsem během turnaje hrál, by si rozuměl každý. Pokud jsem mezi muži alespoň trochu obstál, tak to bylo díky tomu, že se mi dostávalo velké pomoci od celé lajny, kde jsem hrál. Svoji hrou dokázali napravit mé chyby. Během zápasů mě podporovali, spolu s celou střídačkou, a já jsem se jen snažil jim to tolik nekazit.

Na Pilsen Challenge jste skončili stříbrní. Jaké byly pocity bezprostředně po finále? Přeci jen si tým v závěru vytvořil velký tlak, stejně nakonec prohrál o jedinou branku…
Samozřejmě mě druhé místo mrzí, chtěl jsem Hradec porazit a získat první místo. Mrzí mě to také hlavně kvůli tomu, že na hřišti, myslím v první polovině zápasu za stavu 0:0, byla situace, kdy jsem mohl po odraženém míči od soupeřovo brankáře dorazit míček do brány. Míček mi ale projel mezi hokejkou a botou, ten odraz jsem nečekal a moje reakce byla moc pomalá. Prohra je samozřejmě o to těžší, že byla jen o gól.

Kdybys měl z turnaje vypíchnout největší zážitek, který by to byl?
Největší zážitek pro mě bylo to, že jsem si mohl zahrát s naším A-týmem.

Jsme téměř na sklonku zimní přípravy. Absolvuješ její závěr s juniory či s A-týmem? Nebo se vše bude teprve řešit?
Pro mě žádné změny nenastaly. Po turnaji trénuji ve svém týmu Juniorů a na úterním tréninku už jsem byl stejně špatný jako vždy.