Mečouni vstupovali do turnaje jako obhájci zlatých medailí, první místo z minulého roku ale nezopakovali. Tým mladších žáků, který byl oslabený kvůli početné marodce, se nakonec radoval z bronzové pozice. „Turnaj byl dobrý a zhodnotil bych to tak, že jsme měli spíše smůlu, ale v nějakých dobách jsme měli i štěstí. Bylo to vlastně tak, že nám tam párkrát unikl míček a párkrát nám nevyšly přihrávky,“ hodnotí turnaj plzeňský útočník, jenž v podzimní části zaskakoval kvůli zranění spoluhráčů také na pozici obránce.

Hned v úvodním zápase celého turnaje narazili domácí hokejbalisté na Kert Park. Na pražský celek, který se ve skupině STŘED nachází na třetím místě, nestačili a hned na úvod museli zkousnout porážku 1:3. Ani v dalším utkání, kde poměřili své síly s pražskými Rebely, výhru neslavili. Duel skončil po základní hrací době nerozhodně 1:1, a tak se svěřenci trenéra Michala Samce museli spokojit pouze s bodem.

Na vítězství čekali až do třetího souboje, kde se střetli s Prachaticemi. S těmi se už potkali na podzim v soutěžním utkání, po kterém slavili výhru 4:3. I v neděli na Zimním poháru porazili Jihočechy těsným výsledkem, tentokrát 3:2. Tento zápas byl podle Matěje Langfelnera ten nejvydařenější z celého turnaje: „Nejpovedenější byl asi třetí zápas, kde jsme vyhráli, protože jsme si hodně nahrávali. To už jsme se konečně začali dávat dohromady a prostě nám to tam nějak vyšlo.“

Na závěr turnaje čekal na Západočechy pardubický Svítkov. Ten byl na turnaji stoprocentní, ani jedno z družstev ho o body neobralo a suverénně dokráčel k nejcennějšímu kovu. „Poslední zápas proti Svítkovu byl nejnáročnější,“ říká nejužitečnější hráč mečounů. Na první branku tohoto souboje museli fanoušci čekat až do druhého poločasu, kdy šla nejprve Plzeň do vedení. Východočechům se ale zakrátko podařilo vyrovnat a poté v přesilové hře skóre otočili a zvítězili 2:1. „Jejich síla byla hlavně v tom, že měli dobré hráče, rychle sprintovali a měli dobře sehraný tým,“ vyjmenovává silné stránky soupeře hokejbalista, který obléká dres s číslem čtyři.

„Se spoluhráči jsme byli hodně dobrý tým a hodně jsme si nahrávali,“ chválí týmový výkon na turnaji Langfelner, přesto by na komunikaci na hřišti se spoluhráči ještě zapracoval a osobně by se chtěl v zimní přípravě zdokonalit v přihrávkách. Dle jeho slov se naplnilo jeho očekávání a nic ho na turnaji nepřekvapilo. Na závěr skromně hodnotí ocenění pro nejužitečnějšího hráče plzeňského týmu: „Jsem za to rád, ale podle mě by si to zasloužil jiný spoluhráč.“