Jako vedoucí týmu jste součástí letošního A-týmu. Jak jste se po letech u mládežnických týmů dostal k mužům?
Moje působení ve funkci vedoucího mužského A-týmu tak nějak vyplynulo ze situace u realizačních týmů mužů a juniorů. Když od trenéra A-týmu přišla nabídka na funkci vedoucího mužstva, byl jsem zprvu zaskočen a zároveň překvapen. Každopádně to byla výzva, která se neodmítá a funkci jsem s obavou a zároveň nadšením přijal. Co si vlastně člověk může více přát, než působit v extraligovém týmu, který má ambice na titul extraligy...

V čem se změnila náplň vaší práce s přechodem k A-týmu? Nebo je zcela totožná ve srovnání s juniorskou kategorií, u které jste byl v posledních dvou sezónách?
Náplň práce u A-týmu se zase tolik neliší v porovnání s juniory, tedy pokud to chcete dělat poctivě (úsměv). U A-týmu se asi více starám o výstroj hráčů. V kategorii extraligy mužů se více cestuje, než jsem byl zvyklý v juniorské kategorii, takže společně s trenérem zajišťuji dopravu a případně i ubytování. I když junioři v letošní sezóně cestují často na venkovní zápasy společně s muži, takže řešíme dopravu a případné ubytování společně.

Když se zaměříme na činnost vedoucího týmu mimo zápasový den, o co vše se staráte?
Mimo zápasové dny se starám „pouze“ o připravenost dresů a výstroje na víkendové zápasy a u venkovních zápasů zajišťuji již zmiňovanou dopravu, případné ubytování a technické zajištění.

Co naopak právě zápasový den?
V zápasový den je úkolů podstatně více. Počínaje otevřením haly a šatny, poté příprava zápisu k zápasu, kontrola časomíry, finanční zajištění zápasu (rozhodčí a časoměřiči) až po přípravu pitného režimu hráčů a v neposlední řadě zajištění případných poranění hráčů.

Jako vedoucí týmu jste projel řadu hokejbalových stadionů po celé republice. Který stánek na vás nějakým způsobem výrazně zapůsobil?
S hokejbalem jsem navštívil hodně hřišť a zázemí hokejbalových klubů (i když zdaleka ne všechny) a musím říct, že doma máme na co být pyšní a něco, čeho bychom si měli vážit a ne to brát jako samozřejmý standart. Zároveň občas obdivuji, v jakých podmínkách jsou některé kluby schopny fungovat, ale začátky hokejbalu byly asi všude podobné.

Jste členem klubového předsednictva. Máte v gesci nějaké speciální činnosti?
V rámci předsednictva klubu se podílím na plánování chodu celého klubu. Speciálně pak zajišťuji merchandising klubu

Můžeme prozradit, že jste jeden z organizátorů hokejbalového bálu HBC Plzeň, který se koná už v sobotu 11. ledna. Na co se účastníci mohou těšit?
Ano v sobotu 11. ledna 2020 pořádáme 1. hokejbalový bál HBC Plzeň. Bál jsme pojali trochu s nadsázkou spíše zábavy než reprezentace, vsadili jsme na známou kapelu Anakonda Benda a velice bohatou a rozmanitou tombolu od našich klubových partnerů. Spolu s Radkem Votípkou, druhým pořadatelem, pevně věříme, že nezůstane u pouze u prvního ročníku a bál se stane klubovou tradicí.

Budou mít případní zájemci ještě poslední příležitost ke koupi vstupenek?
Zatím mohu potvrdit, že nějaké vstupenky jsou stále k dispozici a pravděpodobně si je případní zájemci budou moci zakoupit i na místě.

Spolu s ročníkem 2000, jehož zástupcem je i Váš syn David, jste v posledních třech letech posbíral tři stříbrné medaile. Jak vzpomínáte na stříbrné roky?
Éra stříbrných medailí byla pro mě krásná, jak po stránce vedoucího mužstva, tak po stránce rodiče jednoho z hráčů. I když bezprostředně po rozhodujících zápasech všechny kluky hodně mrzelo, že se nedosáhlo na zlato, ke kterému scházel pokaždé jen krůček. A za tyto krásné zážitky a zkušenosti jsem jim a trenérům velice vděčný. Pevně věřím, že se medailového ocenění dočkáme i letos s A-týmem, o to více, že se na soupisce A-týmu objevuje právě i můj syn David. Klidně beru i zlato!