Přes deset brankářů, včetně plzeňského Ondřeje Kočky, absolvovalo o víkendu speciální brankářský kemp pořádaný Českomoravským svazem hokejbalu. V trenérské skupině okolo Ondřeje Almašiho byl také Tomáš Cholinský, trenér plzeňských brankářů, který má zajímavou hokejovou minulost. Hokejbalovou výstroj ale také navlékl. Šlo o důsledek výzvy, kterou dal brankáři Liboru Kojzarovi, kterému se podařilo v inkriminovaném zápase vychytat nulu a sám trenér gólmanů si stoupl do hokejbalové branky. „Gól mi nikdo nedal," prozradil s úsměvem v rozhovoru Tomáš Cholinský. Řeč přišla i na povánoční přípravu plzeňských gólmanů.

O víkendu proběhl na hale specializovaný kemp pro brankáře a brankářky pořádaný hokejbalovým svazem. Vy jste byl jedním z trenérů. Kolik gólmanů se kempu účastnilo, na co vše jste se zaměřovali?
Kempu se účastnilo více než deset brankářů z různých kategorií. Všichni brankáři absolvovali 5 tréninkových jednotek, tři ve výstroji a dvě bez ní. Času bylo dostatek, a tak jsme se zaměřovali mimo jiné na správný pohyb, držení těla, hru holí nebo postřeh.

Kemp vedl Ondřej Almaši. Byl to on, kdo vás oslovil, nebo za Vaší účastí stál někdo jiný?
Ano, Ondra mě oslovil, zda bych neměl zájem se k němu a jeho týmu pro kemp v Plzni přidat. Jsem rád, že jsem mohl pomoct a zároveň si s ostatními trenéry vyměnit znalosti a zkušenosti.

Přímo plzeňským brankářů se věnujete každou středu. Gólmani jsou rozděleni na skupiny podle věku, kolik času mají na specializovaný trénink vyhrazený?
Tréninková jednotka každé kategorie trvá maximálně 45 minut a účastní se jí dva až tři brankáři. V pondělí také probíhají tréninky pro naše nejmenší gólmánky pod vedením gólmanů A-týmu Jirkou Návarou a Petrem Kráčinou.

Jsou tréninky starší skupiny (junioři, A-tým) svým zaměřením odlišné od mladší skupiny nebo se věnujete podobným věcem?
Ano, tréninky jsou různé, každá kategorie je specifická a tedy i tréninky jsou postavené jinak. Nejmenší si více hrají, pracují s míčkem, učí se ho v různých situacích zachytit. U starší kategorií se musíme soustředit na rozvoj techniky a správného pohybu a u těch nejstarších se snažím tvořit cvičení podobné herním situacím a také trochu pracovat na fyzičce, aby byli v zápasech výbušní a měli stále dost energie.

Zmínil jste, že do trénování nejmenších se zapojují i Petr Kráčina s Jiřím Návarou. Svědčí to o dobrých vztazích mezi klubovými brankáři? Mají mezi sebou „dobrou partu“ ?
Vztahy mezi gólmany jsou v tomto klubu výborné, kluci se v tréninku povzbuzují, pomáhají si a celkově panuje dobrá nálada, což je super. I když děláme cvičení, kde mezi s sebou gólmani soutěží o „sladké“ odměny (kliky, dřepy, atd.), tak se chválí, podporují se a v dobrém se hecují. Celkově ale musím říct, že v 90% klubů, kterými jsem prošel, byly vztahy dobré.

Sám jste odchytal řadu zápasů v hokejové brance. Na kontě máte i čtyři sezóny v nižších francouzských soutěžích. Mohl byste toto angažmá čtenářům přiblížit? Co Vás do Francie přivedlo?
Od sedmi let jsem chytal v klubu HC Plzeň, a když mi bylo dvacet rozhodl jsem se, že chci chytat ve Francii. Mám k této zemi velmi silný vztah, řadu přátel, je to takový můj druhý domov. Takže jsem byl moc rád, že se mi zde angažmá opravdu podařilo získat. Odchytal jsem čtyři sezóny, třikrát jsem si zahrál finále a jednou semifinále ligy. Jednu sezónu jsem se stal nejlepším ze 75 brankářů dle procentuální úspěšnosti a ostatní sezóny se udržel v TOP 5. Současně jsem působil i jako trenér, staral jsem se v klubu o 25 brankářů a byl jsem součástí reprezentačního týmu, kde jsem pracoval s brankáři ze Střední Francie. Do Francie pořád jezdím občas trénovat a nebo svěřenci jezdí sem za mnou.

Můžete porovnat v čem má hokejbalový gólman těžší práci než ten hokejový?
Stejné je to v tom, že nesmíte dostat gol (úsměv). To porovnání je složitější, obojí je specifické, i když samozřejmě je zde hodně společných bodů. Například v hokeji je to o větším pohybu kvůli klouzání na ledu, v hokejbale je zase přesun z jedné strany na druhou složitější protože se sklouznout nemůžete. Jiné je i přijetí puku/míčku. Pukem to víc bolí, takže si na koordinaci těla musíte dát opravdu záležet, jinak se vám to vymstí. Na druhou stranu puk tolik neplave jako míček v hokejbale, což je zákeřnější. Sám jsem si to vyzkoušel, slíbil jsem Liborovi Kojzarovi, že když vychytá nulu s údajně neporazitelným soupeřem, tak se na další trénink převleču a hle povedlo se...Převlékl jsem se, a tohle musím prásknout, gól mi nikdo nedal (smích).

Kdy jste začal spolupracovat s klubem HBC Plzeň? Měl jste od začátku na dohled širší skupinu brankářů nebo jste se věnoval pouze nějaké kategorii?
S klubem spolupracuji čtvrtým rokem a hned od začátku jsem měl na starost všechny kategorie. Od první sezóny mi ale také velmi pomáhají starší gólmani a hráči - střelci z různých kategorií. Jsem moc rád, že kluci mají zájem pomáhat, což opět ukazuje výborné vztahy.

Nyní nás čeká krátká přestávka a po ní zimní příprava. Budou i v ní brankáři absolvovat speciální tréninky? Prozradíte, na co se mohou těšit?
První trénink připravuji na 8. ledna, kdy s kluky z A-týmu rozebereme u videa jejich letošní dosavadní výkony a následovat budou tréninky převážně na rychlost, výbušnost a celkově na fyzičku. Musíme tělo odlehčit z kalorických náloží salátu a cukroví. Plánuji také zakomponovat nové pomůcky, které nám letos klub pořídil a zástěnu pro zakrytý výhled, kterou si kluci sami vyrobili. Budeme makat – playoff is coming (úsměv). Na závěr přeji všem krásné Vánoce, bohatého Ježíška a hodně chycených míčků v roce 2020.