Sezóna je v plném proudu, již máte odehráno přes polovinu zápasů podzimní části. Jak zatím rozběhnutý ročník hodnotíš?
Momentální sezónu hodnotím spíše záporně, co se výsledků zápasů týče. Zvykáme si na nové lajny, ovšem myslím, že máme mnohem silnější tým, než jak výsledky ukazují. Jen to potřebujeme prodat na hřišti a vím, že to teď v sérii zápasů na domácí půdě soupeři poznají.

Výsledky nejsou úplně ideální, umístění v tabulce také není nejlepší. Co ale váš herní projev, jak jste s ním spokojeni?
Myslím si, že máme spoustu věcí, co bychom mohli zlepšit, jako je přechod do útočného pásma či kvalita a četnost střel na branku, důraz v obranném pásmu nebo naopak před soupeřovo brankou. Na druhou stranu máme spoustu šikovných hráčů, kteří se dokážou prosadit. Někteří působí v reprezentačních výběrech nebo v našem A-týmu.

Dosud jste se v Plzni představili jen jednou, zatímco venku už osmkrát. Nyní se to ale obrátí, čeká vás dlouhá série domácích utkání. Věříš, že zápasy před plzeňskými fanoušky zvládnete lépe a body budou zůstávat doma?
Na domácí zápasy se moc těším a vím, že máme natolik schopný tým, aby všechny body zůstaly doma.

Ty ses k hokejbalu vrátil před sezónou po dlouhé době. Naposledy jste oblékal dres s mečounem v mládežnických kategoriích, nyní jsi přišel k juniorům. Co Tě přimělo k návratu mezi mantinely?
Hokejbalem jsem byl vychován. Hrál jsem ho s kamarády ze základní školy po téměř celou dobu základní školy. Trénoval nás pan Henrich, který působil jako učitel na naší základce. Hokejbal ve mně zůstal, jen mě trochu mrzí, že jsem trochu bez rozmyšlení odešel. Ale jsem rád, že mi můj dlouholetý kamarád Tomáš dodal odvahu to znovu zkusit.

Během pauzy jsi se věnoval jinému sportu, a to konkrétně běhu, běhal jsi maratony. Co Tě k tomu vedlo?
Tak trochu rodiče, kteří se běhu věnují a podporovali mě v něm stejně jako teď v hokejbalu, za což jsem jim vděčný. Oblíbil jsem si samotu a ticho, bohužel asi jsem začal v moc mladém věku a moje úpony to nevydržely.

Za tu dobu, co jsi u hokejbalu nebyl, nezůstali všichni hráči, se kterými jsi dříve hrál, naopak se zase objevili jiní. Jak moc se tým změnil?
Většinu kluků jsem znal už z dřívějška z našeho klubu nebo z ostatních plzeňských klubů. Někteří tam byli noví, ale vzali mě ihned do party, za což jim děkuji.

Minulý měsíc během výjezdu do Letohradu a Třince sis zahrál s mladším bratrem Radkem. Povedlo se vám to už někdy a jaké to je setkat se s bratrem v jednom týmu?
S bráchou jsem už párkrát hrál v mladších kategoriích, ovšem tehdy jsem si toho moc nevážil. Teď jsem moc rád, když s námi hraje nějaký zápas a myslím si, že když by si trochu víc věřil, tak by byl velkou posilou pro naši kategorii, i když je to trochu jouda. Má skvělé přihrávky, střelu a při trochu více hráčského sebevědomí, které mu chybí, i prosazení jeden na jednoho. Musí být paráda s ním hrát v lajně, je to poctivý dříč a velký trouba.

Oba nastupujete v útoku. Jak se vidíte na hřišti, v čem si myslíš, že se lišíte nebo v čem jste si podobní?
Myslím, že s Radkem se moc nelišíme, akorát nemám individuální schopnosti jako on. Snažím se to kompenzovat snahou o vybojování míčku či nulovým respektem k soupeři.