Davide, máte za sebou přípravný turnaj Memoriál Libora Topolánka. Co vám turnaj ukázal?
V turnaji se nám potvrdilo, že pokud se v zápase držíme našeho herního systému, který nacvičujeme na tréninkách, tak jsme schopni porazit každého. To se nám jasně ukázalo hned v prvním zápase proti Letohradu, kdy nám vycházelo v podstatě všechno. A to vše jen díky tomu, že jsme hráli to, co máme. Bohužel sám nevím, co se dělo v dalších dvou zápasech. Nejprve s Kertem, kdy jsme prohráli na nájezdy a později s Kladnem, které nás porazilo, ač pouze o jednu branku, ale naše hra byla o poznání jiná, než v prvním zápase. Nedrželi jsme se toho, co nám funguje, a víme, že to na soupeře platí. Snažili jsme se vymýšlet někdy až zbytečně komplikované řešení herních situací. Určitě se v zápasech projevily i osobní dovednosti našich protihráčů, ať už v přesnosti přihrávek nebo v počtu vyhraných vyhraných vhazování nás týmy Kertu a Kladna jasně přehrávaly.

Turnaj byl výsledkově velice vyrovnaný. Dá se počítat, že se zúčastněné týmy budou prát na čele tabulky?
Nemůžu zatím s jistotou říct, kdo se bude na konci sezóny přetahovat o přední příčky tabulky, Memoriál Libora Topolánka byl jednou z prvních prověrek této sezóny pro všechny zúčastněné týmy. Všichni se teprve sehrávají, ale věřím že právě Kladno, Letohrad a Kert budou pro nás největší výzvou v nadcházející sezóně.

Tým juniorů odehrál před turnajem přátelský zápas se slovenským celkem Vranovem nad Toplou, byl znát na hřišti posun od zápasu s Vranovem?
Určitě by se mezi přípravným zápasem s Vranovem a zápasy odehranými na turnaji dalo najít pár rozdílů. V přípravném utkání jsme se s mladšíma klukama v podstatě teprve herně seznamovali a tréninků před zápasem také moc nebylo. Myslím si, že na turnaji jsme byli zase o malý kousek dál, než na zmiňovaném přípravném utkání.

Ty sám patříš k nejzkušenějším hráčům týmu, nastoupil jsi s kapitánským céčkem. Jak jsi vnímal novou roli?
V roli kapitána cítím zodpovědnost. Snažím se klukům v týmu, ať už na tréninku nebo v zápase, jít co nejlepším příkladem a dohlížet na to, aby v šatně a na hřišti všechno fungovalo tak, jak má. V týmu máme ale všichni úkol stejný, a to dát do všeho maximum. Céčko na dresu je pro mě bonus, za který jsem moc rád.

Během léta jsi nastoupil také za A-tým v přípravném duelu proti Kert Parku na zimním stadionu v Hořovicích. Byl to takříkajíc „jiný svět“ nebo ses dokázal poměrně rychle adaptovat na vyšší level?
Zahrát si za A-tým a nastoupit na hřiště jako nejmladší hráč týmu pro mě změna samozřejmě byla. Hra byla o dost rychlejší a tvrdší a trvalo mi se do takového tempa dostat. Naštěstí se s většinou kluků v týmu znám, ať už z loňské sezóny nebo ze společných tréninků. To mi v zápase dost pomohlo. Každopádně je to určitě skvělá zkušenost zahrát si takový zápas a doufám, že budu mít ještě někdy v průběhu sezóny možnost za A-tým nastoupit.

Je až neuvěřitelné, že poslední tři sezóny jsi zakončil se stříbrnou medailí na krku, zlato však vždy uniklo. Je pro tebe velkou motivací v posledním mládežnickém roce konečně uspět a dostat se s týmem na vrchol?
Další stříbrná medaile je pro mě noční můrou, doufám, že mi konečně na krku přistane i ta zlatá! Pro mě i pro tým je to největší motivací. Cílem na konci sezóny zvednout nad hlavu vysněný pohár.