Letošní příprava se svým modelem liší od té loňské, jak ji zatím hodnotíš?
Jestli je horší nebo lepší si nedovolím hodnotit. Je tam jistě veliká změna v tom, že pondělní tréninky jsou zaměřeny hodně na práci s hokejkou, což hodnotím velice pozitivně. Sice není letos Pilsen Challenge, ale i přesto máme dost přípravných utkání, které nám jej vynahradí.

Nyní za sebou máte dvojzápas proti Grenchenu. Jaké bylo nastoupit proti bývalému spoluhráči Michalovi Slancovi a jak zápasy vypadaly z tvého pohledu?
Oba dva výsledky zápasu (7:2, 6:1 – pozn. red.) hodnotím suprově. Byli jsme rozděleni na dva týmy a doplnění o juniory, kteří se stejně jako loni ukázali velmi dobře a já doufám, že v tom budou pokračovat a budou mít touhu poprat se o své místo v A-týmu. Co se týká našeho soupeře, Grenchen ve švýcarské lize patří k lepším týmům a má svoji kvalitu. A Sláňa? Opět ukázal, že je typ nadstandartního hráče a je to typ obránce, který nám malinko chybí.

Před sebou máte další přípravný zápas. V pátek vyzvete HC Kert Park Praha. Už víte v jaké sestavě nastoupíte, nebo je to tajemství trenérů?
Zápas se odehraje místo našeho pátečního tréninku a jelikož to je proti Kertu, určitě to bude mít velikou kvalitu. Oni hrají velmi moderní hokejbal a zajisté bude k viděni hodně hezkých situací a šancí na obou dvou stranách. Ohledně sestavy nic nevíme, ale myslím si že se počítá se všemi, když jde o přípravné utkání.

Petře jak ty vnímáš odchod více zkušených hráčů jako je třeba Petr Zeman, Jaroslav Kejř, Adam Vágner aj. a jejich nástupců, kteří přichází z kategorie juniorů, kteří přišli za poslední dvě sezóny sezony?
Ono je těžké hodnotit mladé hráče, jelikož já se pořád tak cítím taky. Zdá se mi ale, že se vytratila touha hrát ve „vysněném Áčku“. My, když jsme byli v dorostu, což už je taky nějaký ten pátek, tak jsme měli dva cíle. Vyhrát svou soutěž a dostat se do sestavy Áčka. Fungovali jsme a vážili si každé šance si zahrát v mužské kategorii. Mně se zdá, že některým chybí trošku pokora a těm kterým nechybí, tak se dokážou přizpůsobit a zapracovat se do kádru. Nemyslím to nikterak špatně, ale z velké části odešli jen ti, kterým zmiňovaná pokora chyběla. Ti kluci, kteří k nám přijdou z juniorky, jsou neskutečně talentovaní.

V kom ty osobně vidíš největší talent, pokud máš hodnotit právě zmiňované mladé hráče?
Kluci, kteří k nám přišli letos před sezonou, mají každý svou silnou stránku. Mně osobně se nejvíce libí Vobrubič. Jeho herní myšlení, přehled a šikovnost s hokejkou. Áda Drož má něco, co mně velmi chybí, a to je urostlá postava a její využití ve svůj prospěch. Mít třeba Kukinovo (Tomáš Majer – pozn. red.) nohy, to by chtěl asi každý. Všichni mají dobrý přístup, a i díky tomu jsou s námi v týmu. Musí však na sobě nadále pracovat i ve svém osobním volnu mimo tréninky a dát tomu něco navíc. V dnešní hokejbalové extralize už pomalu nestačí ani tři tréninky týdně. Jinak ostatní kluci z juniorů, kteří za nás nastoupili proti Grenchenu se ukázali jako dobří hráči s určitým potenciálem. Třeba Lokajda měl v tom prvním zápase nějaké nedorozumnění a strávil pár minut na opačné straně hřiště, což není úplně ideální, jelikož my potřebujeme, aby nám takoví hráči pomohli na hřišti. Uvidíme, jak se Ríša Hurt popere se svou výškovou indispozicí, ale pokud to zvládne, tak si myslím, že bude velkým přínosem. Přechod mezi juniory a extraligou je samozřejmě náročný. Hráči nesmí přestat pracovat a usnout, nepoložit se při menší porci času na hřišti a chtít se ukázat i během jednoho nebo dvou střídání. Sám jsem to ale těžko kousal a stále koušu i teď, když času na hřišti trávím méně. I přesto vím, že když budu hrát posledního centra, tak když dám branku, asi to každý na střídačce oslaví více než já, ale tím úkolem je z této pozice hlavně branku nedostat.

Poslední věc Petře. Jak na sobě pracuješ ty v osobním volnu, o kterém si mluvil?
(smích) To jsem si asi trošku naběhl. Já jsem přesně ten, co potvrdí současný trend. Když jsem byl mladý, během prvních pár sezon u Áčka jsem po konci sezóny prakticky nic nedělal. Pak začala příprava a já jsem v podstatě jen brečel, když jsem třeba tři dny nemohl ani dosednout na záchod. Tak to prostě bylo. Teď i díky přítelkyni, která chce, abych sám něco dělal, jsem návyky změnil. Po loňské sezoně jsem se domluvil s Petrem Peroutkou z našeho B týmu a chodíme pravidelně na kruhové tréninky k Jakubovi Culkovi, kde jsme makali celé léto a člověk se cítí hned lépe. Teď v zimě jsem dlouhou pauzu uvítal, jelikož jsem měl hodně práce, ale začal jsem samosebou sám dřív, než začala klubová příprava, byť mě trošku zbrzdila nemoc. Musím ale říci, že jsem pak pocítil, jak o poznání lépe zvládám předsezónní přípravu s týmem, což je v těch zápasech velice důležité.