Matěji, máte za sebou dva zápasy a v obou případech jste zvítězili. Jak bys zatím zhodnotil vstup do sezóny?
Vstoupit do sezóny hned dvěma vítězstvími je určitě skvělé. Samozřejmě to neznamená, že už nemáme, co zlepšovat a vše se vyhraje samo. Máme před sebou ještě celou sezónu a hodně dřiny.

Viděl jsi určitý posun kupředu mezi zápasy v Jindřichově Hradci a proti Ústí nad Labem?
Posun tam určitě byl. Přece jen jsme v prvním zápase v tomto složení hráli úplně poprvé a ještě to nebylo ono. První třetina byla spíše taková „rozkoukávací“, postupně se ale náš výkon zlepšoval. O týden později, kdy jsme hráli doma, to hned od rozcvičení bylo znatelně lepší. Fungovali jsme už více jako celek, ne jako jednotlivci. Na trénincích jsme si podrobněji rozebrali chyby z prvního zápasu a poučili se z nich, což také bylo v utkání s Ústím znát.

Zatím jste čtyřikrát udeřili v přesilovkách. Budou právě početní výhody to, co bude zdobit váš tým?
Přesilovým hrám věnujeme poměrně hodně času. Máme natrénovaných hned několik variant a každý na hřišti vždy ví, co má dělat a kde má zrovna stát. To, že se nám daří proměňovat početní výhody je jedině dobře a i přesto, že máme ještě co zdokonalovat, si myslím, že právě přesilovky by mohly náš tým vyvyšovat nad ostatní.

Ve vaší divizi vás čeká celkem devět soupeřů a 27 zápasů. Kteří z protivníků budou, podle tvého názoru, nejtěžšími soupeři?
Tohle mohu těžko posoudit, jelikož složení týmů moc neznám a nevím, co od nich čekat. Ale kdybych měl vybrat alespoň jeden celek, tak si myslím, že silným soupeřem by mohla být Hostivař.

V útoku nastupuješ s Jaroslavem Svobodou a Honzou Slabihoudkem. Dle statistik si dovedete vyhovět, ty jsi navíc nasbíral už šest asistencí. Máte nějak rozdělené role?
S Járou už se známe dlouho. Rozumíme si. Víme, co ten druhý právě bude chtít s míčkem udělat, a myslím si, že dokážeme vytvořit i pohledné akce. Jak už statistiky napovídají, Jára je střelec, také rád dělá kličky a vymýšlí všelijaké parádičky. Já se snažím vytvořit mu gólové příležitosti, a když mám na výběr, tak raději volím přihrávku než střelu. Honza se u nás v útoku stará spíše o tu „černou“ práci, která je pro nás velmi důležitá a ani bez ní by branky nepadaly. To, ale neznamená, že by Honza neuměl dávat góly, naopak, když se mu naskytne situace, nemá se vstřelením branky problém. Také nám jako celému útoku pomáhá to, že máme za zády zajištěnou obranu. Vím, že když jsou tam oni, tak si mohu dovolit víc, ale samozřejmě jim také jako centr musím pomáhat dozadu a když vyběhnou, zastoupit je na jejich místě.

Tým dorostu vede letos Michal Edl. Dokázal bys říct, do jakých činností vás nejvíce směřuje a co vám zdůrazňuje?
Pan trenér se z nás už od prvního tréninku snaží udělat lepší hráče, respektive lepší mužstvo. Předává nám zkušenosti, které nasbíral za svou hráčskou, ale i trenérskou kariéru. Na tréninku děláme cvičení, která jsou vždy nějak spojena s utkáními, abychom byli co nejlépe připraveni. Směřuje nás k tomu, abychom hráli jako tým, nebáli se, tlačili se do branky, zbytečně si nekomplikovali některé situace a hlavně z toho všeho měli radost a dobrý pocit. I když je v některých situacích nekompromisní, jsou chvíle, kdy nás nechá hrát podle nás, moc do naší hry nezasahuje a to za cílem toho, že chce, abychom nebyli „strojovití“, ale vytvářeli jsme hru sami a rozvíjeli tak svoji kreativitu a herní myšlení.

Jaké jsou tvé hokejbalové cíle do dalších let?
Moje cíle jsou jasné, věnovat se hokejbalu co nejdéle to jen bude možné. Rád bych se také podíval do reprezentace a v budoucnu nastupoval v extralize mužů.