Juniorky U20 nepoznaly konkurenci a bez ztráty dokráčely ke zlatu

Ve výběru Karla Manharta byla také Nikolina Blažeković, která letos připisovala starty v kategorii mladšího dorostu. Blažeković loni těsně neprošla finálovým cutem před domácím MS žen v Pardubicích, které skončilo zlatem, smutnit však dlouho nemusela. Češky v Přerově nejprve zdolaly hladce Velkou Británii výsledkem 7:0. Hned ve stejný den přehrály také Američanky, a to poměrně jasně. Výhra proti Slovenkám týmu zajistila finále. Na závěr výhra ve skupině s Kanadou a o den později opět na výběr javorového listu v duelu o zlatu. Famózní výkon přinesl vítězství 4:1 a po něm nespoutanou radost ze zisku prvenství.

České juniorky se tak střetly s protivnicemi s různými herními styly. Což samo o sobě byl zážitek. „Užila jsem si všechny zápasy. Nejvíc jsem si asi užila zápas s Kanadou,“ nechala se slyšet sedmnáctiletá hokejbalistka.

Blažeković zaujala trenéra Manharta i přes mladší věk. Přestože na turnaji nebodovala, odvedla práci, se kterou mohl být trenér spokojený. Spokojenost panuje i na druhé straně vazby, jelikož má hráčka s balkánskými kořeny pro trenéra jen slova uznání. „Je to skvělý a zkušený trenér. Má u holek veliký respekt a hokejbalu opravdu rozumí. Nedivím se že sklízí úspěchy jeden za druhým,“ dodala Blažeković na závěr.

Na Světovém poháru jste neztratily ani zápas. V čem jste byly lepší, než soupeřky?
Myslím, že to bylo hodně dobrou přípravou, skvěle jsme se připravovali a trénovali. První místo byl náš cíl a za tím jsme si šly.

Pro tebe to byla první reprezentační akce. Dokázala jsi ukrotit nervozitu?
Nervózní jsem trochu byla, ale když jsem pak šla na hřiště, myslela jsem jen na hru, takže mě to přešlo.

Jak z tvého pohledu vypadal finálový zápas s Kanadou? Jak poté probíhaly oslavy?
Byly to opravdu nervy. Kanaďanky byly bojovné a nehráli zrovna čistě. Ta hlavní oslava prvního místa teprve bude, ale radost po finále samozřejmě byla plná piv a šampaňského.

Před branami finále, přesto bronzová šestnáctka zaslouží pochvalu

Celkem deset týmů ve dvou pětičlenných skupinách bojovalo o titul šampiónů v kategorii U16. Mezi nimi i dva výběry České republiky, standardní reprezentace U16 a poté expresně sestavený výběr U15. Ve starším družstvu se dostalo na Luďka Pavlíka a Jaroslava Svobodu. Svoboda, ač mateřský hráč Třemošné v Plzni nastupuje druhou sezónu a byl na turnaji velmi produktivní, když nasbíral dva góly a čtyři asistence.

To Luděk Pavlík měl jiné starosti, především se staral o pevnou defenzivu a v průběhu turnaje vyměnil obranného parťáka. „Na začátku turnaje jsem nastupoval s Vojtou Kopřivou z Pardubic. Vojta je herně podobný typ, jako já, takže spolupráce s ním byla skvělá. Ke konci Světového poháru jsem hrál s Honzou Skorčíkem, kterého jsem potkával v zápasech extraligy proti Kertu. Honza je tvrdší typ než Vojta, bylo to zase něco jiného, ale vyhovovalo mi to s ním,“ přibližuje spolupráci rychlonohý bek.

Češi ve Zlíně nejprve přejeli devíti góly Švýcary a Poláky, poté již přišel soupeř z vyšší kategorie. I tak si domácí výběr s USA Blue poradil výsledkem 7:0. Další den později přímý souboj o finále s Kanadou West. Většina hokejbalistů potvrdí, že přeorientovat se na zcela jinou úroveň nebývá vždy nejlehčí. „Rozdíly mezi zámořskými týmy a těmi z Polska a Švýcarska byly velké. A sám za sebe musím přiznat, že mi na hřišti chvíli trvalo ´přepnout´. Několik chyb pramenilo z mírného podcenění už tak kvalitního soupeře,“ přiznal Pavlík.

I tento faktor nakonec mohl přispět k tomu, že v krásném duelu plném obratů Češi neudrželi dvoubrankové vedení, které drželi ještě v 41. minutě a Kanada duel srovnala a v prodloužení ovládla přestřelku, jejíž výsledek byl 7:6p. Druhý den si Pavlík a spol. spravili chuť a v zápase o bronz přehráli USA Red 4:3.

Jaká byla atmosféra turnaje? Vy jste všechny zápasy odehrály ve Zlíně. Dokázali diváci udělat pořádný kotel?
Hrálo se v tréninkové hale zlínského hokejového klubu s kapacitou zhruba 500 diváků. Na naše zápasy bylo vyprodáno. Sami jsme byli překvapení, jakou diváci vytvořili atmosféru. I moderátor byl hodně akční, takže to nešlo ani na hřišti nevnímat

Zapas s Kanadou byl téměř vrchol celého poháru. Co bys k tomuto bláznivému duelu řekl?
Zápas s Kanadou byl vlastně předčasným finále, to je pravda. Mrzel nás systém turnaje, ve kterém chybí semifinále a ze skupiny si o zlato zahraje jen jeden. Bláznivý jsme z něj udělali my sami. Když jsme zápas otočili, měli jsme vedení udržet nebo v dlouhé přesilovce netaktizovat, ale přidat gól a hrát zodpovědněji. Bohužel soupeř ukázal, že patří ke špičce, a že přiletěl z kolébky hokeje. Hokejových prvků bylo v jejich hře na naše poměry až moc.

Nakonec jste získali bronzové medaile. Jak se na ně s lehkým odstupem díváš?
Je těžké nastoupit den po velkém zklamání a nemyslet na to. Ale trenéři nás na zápas o bronz skvěle připravili. Jak se dívám na medaili s odstupem času? Teď už tolik nebolí (smích). Zápas opravdu bolel. Po poslední siréně jsme ale dostali na krk bronz my, takže v tu chvíli šla veškerá bolest stranou. Je to nezapomenutelný zážitek, stát v reprezentačním dresu s medailí na krku a poslouchat českou hymnu.

Bez medaile, přesto s cennými zkušenostmi. Výběr U15 obsadil paté místo

Reprezentanti U15 podali na turnaji velmi sympatický výkon. Pomohli k tomu také útočník Radek Zíka a obránce Dan Horažďovský. Svěřenci trenéra Vychytila nejprve rozdrtili Velkou Británii, následně ale prohráli se Slovenskem. Do boje o medaile tým vrátila neuvěřitelná výhra 7:6 po prodloužení proti Kanadě East. Jenže v duelu proti USA Red na tento výkon nenavázali, prohráli 2:5 a čekal je zápas o sedmé místo proti Švýcarsku.

Ten Češi zvládli výsledkem 8:4. Tak či onak se nemají, za co stydět.