Utkání proti Letohradu se vám nevydařilo. Čím to podle tebe bylo, že vám soupeř dal v domácím prostředí šest branek?
Soupeř využil hned tři přesilovky. To byl hlavní důvod.

Byli jste střelecky aktivnější než Letohrad, ale prosadili jste se jen dvakrát. Kde se dají hledat důvody, že jste Šimaru víckrát nepřekonali?
Měli jsme sice hodně střel, ale málo z nich bylo nebezpečných. Spousta z nich byla ze středního pásma, to musíme zlepšit.

Jak ses vůbec navrátil zpátky na hokejbalové hřiště? Kdo tě oslovil a jak se upekl tvůj návrat?
Psal mi Gřóňa, jestli bych si rád zahrál extraligu, tak jsem mu řekl, že bych do toho šel. Potom mi volal trenér Edl a domluvili jsme se.

Uvažoval si už někdy v minulých letech, že bys po konci hokejové sezóny posilnil mečouny?
Já už jsem zde nastupoval tři roky zpátky v play-off staršího dorostu, kde trénoval ještě pan Davídek, a tam mě to celkem chytilo. Loni jsem měl také jeden telefonát z hokejbalu, po sézoně jsem byl ale hodně unavený. Letos jsem rád, že tady můžu nabrat kondici a snad i nějak pomůžu týmu v zápase.

Byl to velký nezvyk být najednou bez bruslí a muset běhat?
Pořád si na to nějak zvykám. Přijde mi to teď hrozná makačka, nemůžu se sklouznout, ale musím všude doběhnout nebo dojít (úsměv).

Jaké máš pocity ze svého prvního zápasu?
První zápas nebyl dobrý. Prohráli jsme, navíc jsem byl u prvních dvou gólů v oslabení. Doufám, že to příště bude už lepší.

Co bude třeba zlepšit, aby se neopakoval poslední zápas?
Musíme se více tlačit do brány a znepříjemnit život gólmanovi soupeře. Také nesmíme být tolik vylučovaní, potom by to mohlo být lepší.