V sobotním duelu jste v domácím prostředí přejeli ústeckou Elbu 6:1. Jak zápas vypadal z tvého pohledu?
Od začátku jsme byli lepší a rychle jsme šli do vedení. První dvě třetiny jsme hráli hodně dobře, ale třetí třetinu jsme trochu polevili. Na to si budeme muset v budoucnu dávat pozor.

Zápas proti Ústí přinesl opět velmi tvrdou hru, i přes jasný stav. Může vám i tohle pomoci před blížícím se play-off?
Určitě. Hlavně proto, že my se často nedokážeme srovnat s tvrdou hrou soupeře. V play-off takhle hrají ale všichni, takže to byla dobrá příprava pro nás.

Před posledním kolem je jasné, že váš tým se stane vítězem základní části. Má to pro vás nějakou hodnotu nebo se zkrátka jede dál…
Je to pěkné, ale v play-off se jede od začátku. Ukázali jsme si, že můžeme kohokoli porazit, když budeme hrát to, co máme.

Měli byste podle tvého názoru před vyřazovacími boji ještě něco výrazně vylepšit ve dvoutýdenní pauze nebo jde o to se spíše uklidnit a věřit zažitým věcem?
Nemyslím si, že bychom měli něco měnit. Možná vylepšit přesilovky, ale já věřím, že letos dojdeme daleko.

Přejděme k jinému tématu. Diváci Tě mohli vidět také na Pilsen Challenge s A-týmem. Nastupoval jsi v Ondřejem Benediktem. Jak na spolupráci s „Benym“ a potažmo celý turnaj vzpomínáš?
Hrát s Benym bylo super. Pořád mi radil a říkal co příští střídání udělat líp a na hřišti jsem se na něj mohl spolehnout. Turnaj jsme měli skvěle rozjetý, ale ve čtvrtfinále jsme odehráli hrozný zápas, i tak ale na turnaji vzpomínám rád.

V úvodu jara jsi obdržel nominaci také na zápas s Kert Parkem, ve kterém si dostal prostor a pomohl důležité výhře. Musel si nějak přizpůsobovat hru proti ofenzivě lídra extraligy? Překvapil tě Kert něčím?
Moc jsem se přizpůsobovat nemusel. Trenér nám řekl, co máme hrát, a když jsme to dodržovali, tak jsme byli lepší, než Kert. Mě samotného Kert trochu zklamal. Čekal jsem od nich něco víc, když všichni říkali, jak skvěle hrají, ale asi jsme byli ten den opravdu lepší.

Za plzeňskou mládež nastupuješ už sedmou sezónu. Jaké byly tvé začátky a jak ses k hokejbalu dostal?
Můj táta tady trénoval starší dorost a potom co jsem skončil s hokejem, mi řekl, jestli nechci hrát hokejbal. Začal jsem hrát střídavě za mladší a starší žáky a od té doby jsem u hokejbalu zůstal doteď.

Závěrečná otázka. Co považuješ za dosud největší úspěch a jaký je tvůj sportovní cíl.
Za největší úspěchy považuji dvě třetí místa ve starších žácích a mladším dorostu. Samozřejmě také účast v reprezentaci České republiky do čtrnácti let a vítězství na turnaji krajů. Můj cíl je vyhrát v letošní sezoně titul.