V posledním duelu jste porazili Suchdol. Lídr tabulky vám navíc nevstřelil ani jednu branku. Jak zápas vypadal z tvého pohledu?
Do zápasu jsme naskočili s chutí soupeře porazit, a to se nám také povedlo. Celkově to byl velmi dobrý zápas, jak ze strany soupeře, tak z té naší.

Ty sám jsi vstřelil první branku duelu. Dokázal bys popsat, jak celá situace vypadala?
Začalo to tím, že Michal Galla zavezl míček do pásma a my společně s Markem Reiserem jsme se mu chtěli nabídnout. Michal si chvíli podržel míček v rohu a pak se s ním začal vytahovat nahoru, v tu chvíli jsem mu zběhl před bránu a on mi dal prázdnou ulicí žabku a já jsem míček trefil ve vzduchu do prázdné brány.

Na jaře na vás ještě nikdo nenašel recept. Kde momentálně vidíš největší sílu vašeho týmu? Změnilo se u vás například něco během zimní přestávky
Myslím si, že jsme se změnili jako tým. Více spolu mluvíme jak v šatně, tak i na hřišti a to je jenom dobře. Také máme teď větší chuť do zápasů a do každého zápasu jdeme všichni naplno.

Za devatenáct zápasů jsi nasbíral 30 bodů, z toho třiadvacet asistencí. Při pohledu do statistik to vypadá, že rád tvoříš hru a před střelou dáváš přednost nahrávce. Je tomu tak nebo jsou takové osobní statistiky jen dílem náhody?
Baví mě vytvořit akci, přihrát na ni a slavit spolu se spoluhráči gól. Ovšem, když se vyskytne situace, kdy ta přihrávka neprojde, nebojím se to vzít na sebe.

Jak by ses jako hráč celkově charakterizoval? Kde vidíš své přednosti a na čem bys naopak měl zapracovat?
Myslím, že jsem hráč, který má nějaké kvality. Za své přednosti považuji tvořivost hry a celkové přemýšlení ve hře. I přesto, že v posledních dvou zápasech třech jsem nebyl vyloučený, měl bych ještě více zapracovat na tom, abych byl co nejméně vylučovaný a neoslaboval tím tým.

V Plzni působíš druhou sezónu, původně jsi odchovanec Třemošné. Jaká vlastně byla Tvá cesta k hokejbalu? Pamatuješ si na první momenty na hřišti?
Hokejbal hraji od svých pěti let. Svůj první zápas jsem hrál v Poličce. Na hřišti jsem byl až ve třetí třetině. Jelikož jsem byl hodně malý, oproti svým protihráčům, ale i spoluhráčům. Soupeři mě příliš nebránili. Když jsem dostal tehdy svůj první míček pod hokejku, protihráči mě skoro nebránili, ba naopak mi ještě pomáhali, a když mi utekl míček, vrátili mi ho. Postupně jsem se s jejich pomocí dostal až před brankaře, na kterého jsem za svou kariéru poprvé vystřelil. Gól jsem sice nedal, ale je to nezapomenutelný zážitek a rád na tento zápas vzpomínám. Za své zkušenosti a umění, bych chtěl poděkovat svému tátovi, který mě vše od mala naučil a trénoval mě až do minulého roku v mladším dorostu za Třemošnou.

Závěrečná otázka. Čeho bys chtěl ve Tvé hokejbalové kariéře dosáhnout?
Letos bych se rád zúčastnil Světového poháru ve Zlíně s reprezentací U16. Chtěl bych se dostat i na velké Mistrovství světa s A-týmem České republiky. Také bych chtěl hrát extraligu.