V sobotu jste otevřeli jarní část duelem v Kladně, kde jste při power-play smazali dvoubrankové manko a poslali zápas do samostatných střílení, kde jste nakonec zvítězili. Jak zápas vypadal z tvého pohledu?
Pokaždé, když se jede do Kladna, tak je to těžký zápas. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Tam se zkrátka nejezdí hrát klidné nebo pohledné zápasy. Nedokážu si vysvětlit proč, ale utekl nám začátek utkání a rázem jsme prohrávali po první třetině 2:1. V průběhu zápasu jsme se ale sžili s tempem a tvrdostí soupeře a náš výkon se s ubíhajícími minutami zvedal. Nakonec to vyvrcholilo dvěma brankami v power-play a výhrou na nájezdy.

Ukázali jste tedy sílu celého týmu. Kde bys viděl vaše největší přednosti?
Naší největší předností je podle mě vyrovnanost týmu. Nikdo extra nevyčnívá. Když jde do tuhého, tak zatneme zuby a všichni táhneme za jeden provaz. Pro nějaký alibismus mezi námi není místo.

Ty jsi nastoupil do zápasu s kapitánským céčkem. Bylo to pro tebe v něčem jiné? Musel si tým burcovat jiným způsobem, než obvykle?
Nebylo. Máme v kabině jádro hráčů, se kterými se snažíme tým vést společně. Takže to, že má jeden z nás v zápase kapitánské céčko, nehraje žádnou roli. Kdo mě zná, tak ví, že se budu snažit být lídrem, ať už kapitán jsem nebo ne.

Během zimní pauzy jste odehráli pouze zápas s Prachaticemi a poté v nekompletním složení turnaj Pražský míček. Byl hodně znát herní výpadek? Co se vám v Kladně nedařilo
Určitě byl. S Prachaticemi jako bychom se znovu učili zacházet s hokejkou. Byla tam spousta nepřesností. Pražský míček už byl v mnoha ohledech lepší, ale ke hře, kterou jsme se prezentovali na podzim, to mělo ještě daleko. V utkání s Kladnem chyběla jednoznačně komunikace. Kvůli tomu jsme nejspíš poprvé ztratili bod.

Zaměřme se teď na zimní přípravu SD. Byla v něčem jiná, než jak ji znáš z předchozích let v Plzni?
Oproti minulým sezonám bylo méně atletiky. Na druhou stranu jsme poprvé využili služby JC Beast Factory. Věnovali jsme se především posilování, které by nám mělo pomoci při osobních soubojích, kde nás mnohdy tlačila pata.

Nyní vás čekají dva zápasy proti východočeským soupeřům, kteří jsou v tabulce za vaším týmem. V sobotu přijedou Pardubice v neděli Hradec Králové. Co od duelů očekáváš? Bude to hodně náročný dvojzápas. Hradec Králové i Pardubice mají spoustu skvělých hráčů a dlouhodobě patří k našim nejtěžším soupeřům. Rozhodnout může každá menší chyba či zaváhání. To platí pro obě utkání.

Pokud vzájemné souboje zvládnete, velmi se přiblížíte zisku prvního místa v základní části. Poté vás ale čeká play-off, kde se startuje na novo. Myslíš si, že je tým SD poučen z loňské sezóny, která právě probíhala hladce, až do samotného závěru?
Vítězství v základní části nic neznamená, pokud nezvládnete play-off. Závěr minulé sezóny byl velmi smolný, ale věřím, že to celý tým dokáže vytěsnit z hlavy a bude se soustředit na letošní ročník. Čeká nás ještě dlouhá cesta plná práce. V kabině ale není nikdo, kdo by nebyl hladový po úspěchu a je jen na nás, jestli tato sezóna skončí úspěchem.

Závěrečná otázka. Jaké byly tvé hokejbalové začátky a kam by si rád nasměroval svoji další sportovní kariéru?
Jsem mladší bratr, takže jsem už od mala chtěl být ve všem jako brácha. On začal s hokejem, já také. Poté se přesunul k hokejbalu. Já u hokeje ještě zůstal, ale sporadicky jsem se snažil hrát také za Tatran. Později u mě vyhrál právě hokejbal a u toho už jsem zůstal dodnes. Ještě mi chybí spousta milníků, kterých bych rád dosáhl. Jedním je samozřejmě Extraliga a zisk titulu. Rád bych také okusil hru za reprezentaci.