Vyslechl jsem si něco o dědkovi a už to jelo, směje se zkušený harcovník Stanislav Kastner

22. listopadu 2017

Přestože v kádru plzeňských hokejbalistů patří s přehledem k nejzralejším hráčům, aktuálně kroutí v sedmatřiceti letech po pauze svojí druhou sezonu v barvách mečounů. Ostřílený útočník či obránce Stanislav Kastner pokaždé nechá na hřišti všechno a rozhodně se nebojí jít ani do pěstní výměny názorů.

Jak jsi se v loňském létě dostal vůbec z Litic až do kádru extraligových mečounů?
Tehdy po sezóně jsem tak trochu hledal novou motivaci a vnitřně jsem cítil, že potřebuji změnu prostředí. Můj brácha Martin Kastner to následně takhle upekl s Josefem Kadaněm. Snad alespoň k částečné spokojenosti všech.

Co vůbec říkala kabina v Plzni na to, že najednou k nim přišel tehdy šestatřicetiletý pardál, který hrál o soutěž níže?
Většinu kluků jsem znal z dřívějška a oni mě, ale stejně si myslím, že dost koukali stejně jako já (smích).

Bylo pro tebe těžké si zvyknout na vyšší tempo soutěže?
Bylo a svým způsobem pořád je, přeci jen člověk nemládne a soutěž je zatraceně rychlá. Jakmile se něco podcení, obvykle přichází trest ze strany soupeře. Na druhou stranu jsem od mala děsně soutěživý a vždy mě lákalo poměřování s nejlepšími. Dělám vše proto, abych stačil…

Souběžně s Áčkem hraješ i za Litice. Jaká dohoda je mezi kluby a za co hraješ, pokud nastane kolize zápasů?
Když nastává kolize, domlouvají se spolu trenéři obou klubů a před víkendem mi sdělí, kde budu hrát. Taková byla domluva před sezónou a já ji plně akceptuji.

Dříve jsi nastupoval v útoku, teď hraješ v Plzni beka. Jak ses ocitl vzadu a kde se ti hraje lépe?
Teď to mám dokonce tak, že v Liticích nastupuji v útoku a v Plzni na beku. Musím říct, že mi to tak vyhovuje. Myslím, že přechod starších hráčů dozadu je takový přirozený vývoj, pokud si chce hráč ještě prodloužit kariéru.

Teď o víkendu jste přivezli bod ze Sudoměřic. Jak zpětně hodnotíš utkání na jihu Moravy?
Bylo to takové bojovné utkání, jakých na asfaltu bývá hodně. Jsem přesvědčen, že jsme byli lepším týmem a měli víc gólových šancí. Na druhou stranu jsme vyrovnávali až v závěru, takže dělení bodů je asi spravedlivé, ovšem dělba měla proběhnout obráceně (úsměv).

Nevyšla vám samostatná střílení, v nichž se poměrně trápíte v sezoně. Neuvažoval jsi o tom, že bys také zkusil štěstí?
Pokud by na mě trenér ukázal, odpovědnosti bych se určitě nebál. Na druhou stranu máme v kádru mnohem víc šikovnějších hráčů než jsem já (úsměv). Ale jak se říká, je to taková loterie.

V letošní sezoně ses postaral i o nečekanou bojovou vložku v zápase, když ses popral s Wurdákem z Kova. Jak na ní vzpomínáš?
Po zápase s Liticemi jsem nastoupil až do třetí třetiny za rozhodnutého stranu 5:0. Asi při třetím střídání jsme se spolu zaklesli u branky, vyměnili si pár strkanců, vyslechl jsem si něco o dědkovi a už to jelo (smích). Bylo to takové zpestření pro diváky. Nikomu se nic nestalo a někdy prostě emoce musí ven.

V hokejbale moc často bitky nebývají. Zažil jsi ty ještě nějakou jinou? Evidentně se nebojíš shodit rukavice.
V mládí jsem býval horká hlava, ale teď jsem už snad trochu klidnější. Dříve ano, ale to jsem ještě měl kratší vlasy a na soupeře viděl (smích).

Nyní vás čeká poslední zápas v podzimní části v Ústí nad Labem. Na co si budete muset dát pozor proti Severočechům a co by na ně mohlo platit?
Musíme si dát pozor na některé jejich individuality v čele se Soukupem a Štěpánkem a připravit se na jejich bojovný styl. Důležité bude se jich nebát a být rychlejší a chytřejší.