V předminulém zápase proti Kladnu jsi dostal poprvé v letošní sezoně šanci v A - týmu. Překvapilo tě hodně, že na tebe ukázal trenér Michal Edl?
Abych pravdu řekl, tak ano. Bral jsem to tak, že v Áčku je momentálně dostatek útočníků a nominace k zápasu na Kladno byla překvapením. Nutno dodat, že příjemným.

Za sebou máš zatím dva zápasy, proti Kladnu a Ústí, v nichž si dostal poměrně slušný prostor na hřišti. Čekal jsi, že bys mohl hned dostat takovou šanci?
Asi naváži na předchozí odpověď. Nečekal jsem to. Loni jsem naskočil do tří zápasů, spíše na pár střídání. Teď se mnou bylo počítáno „do základu“. Snažil jsem se moc nekazit. Nejvíce náročný v tomhle ohledu byl první trénink, kde se lehká nervozita projevila.

Zvykl sis rychle na extraligové tempo?
Nebyl zrovna čas ani prostor si zvykat na tempo (smích). Změna to pro mě byla především na Kladně, jelikož to hraje celoplošný hokejbal a má aktivní obránce, Ústí bylo přeci jenom o něco pasivnější.

Proti Ústí nezačali mečouni zrovna dobře, když brzy prohrávali o dvě branky. Jak těžko bylo se z toho oklepat a otočit zápas?
Důležitý byl rychlý kontaktní gól, který nás nakopl. A když se nám podařilo vyrovnat v přesilovce, ještě do konce první třetiny, sebrali jsme soupeři vítr z plachet. V tu chvíli jsem nepochyboval, že bychom zápas nezvládli.

Co myslíš, že nakonec rozhodlo v utkání proti Severočecům ve váš prospěch?
Trpělivost a obětavá hra. Drželi jsme se stejné taktiky a věřili, že branka přijde. Rozhodl nakonec Jarda Pauer, a to dost suverénním způsobem.

V lajně jsi nyní nastoupil s Davidem Ulčem a s Jakubem Vobrubou. Je znát na vaší souhře, že se dobře znáte z dorostu?
Samozřejmě. Měl jsem z toho velkou radost, protože jsme věděli, co od sebe čekat. Hráli jsme společně poslední dvě sezóny v dorostu a zkrátka o sobě víme. Síla každého z nás roste, když mu jsou druzí dva po boku. Povedlo se nám první střídání, mohli jsme hrát uvolněně a měli jsme ze hry radost.

Do prvoligové Třemošné máš vyřízené střídavé starty, odehrál jsi zatím čtyři zápasy. Jak vypadá úroveň 1. ligy? Můžeš porovnávat s krátkou extraligovou zkušeností?
První liga je celkově silovější. Není tolik o běhání, ze kterého já těžím nejvíc. Hraje v ní spousta zkušených hráčů, kteří ze zdánlivě ztracené situace vyjdou, jako vítězové. Bohužel se nám v Třemošné nedaří a hrajeme na chvostu tabulky. Nejvíc práce mají naši brankáři a obránci. Doufám, že se to zlomí.

Nastupuješ pravidelně za starší dorost, kde máte série osmi vítězství v řadě. Cítíš na sobě, že hraješ ve větší pohodě, když se ti a celkově týmu daří v dorostu?
V dorostu byla důležitá první vítězství proti Dobřanům. Od toho jsme se mohli odpíchnout. Ze začátku nás trápila produktivita, tu jsme poté zvedli, ale zase trochu otevřeli obranu (smích). Každopádně tým je v pohodě, i když bych výsledky moc nepřeceňoval. Povedl se nám zápas s Kladnem, naopak jsme se museli nadřít na Kovu. A jestli hraji v pohodě? O to se starají hodně moji spoluhráči. Davida Ulče ve většině zápasů nahradil Matěj Votípka, který vedle nás s Kubou zapadl velice dobře. Zatím nám to šlape, i když trenér Semera i celá střídačka musí kroutit hlavou, kolik se nám podaří spálit šancí (smích)

Věříš, že se nyní usadíš stabilně v sestavě A – týmu?
To asi není pravděpodobné. Budu rád, za každou šanci, ale nemyslím si, že jsem na takové úrovni, abych hrál stabilně extraligu. Soustředím se na dorost, kde nás brzy budou zas čekat silní soupeři. Mám před sebou poslední rok v mládeži a rád bych si na rozloučenou dopřál úspěch. Věřím, že tým na to máme. Pokud mi pomůžou zkušenosti z A-týmu, budu jedině rád, ale na stálý pobyt v sestavě Áčka to nevidím.