Rozhovor obsahuje druhou část povídání. Tu první si můžete přečíst zde.

Po hokejbalovém turnaji v rámci letní olympiády dětí a mládeže pořádané Plzeňským krajem v červnu 2015 byl hokejbalový stánek v Rio parku druhou akcí pod hlavičkou ČOV, na které se klub podílel. Co přinesly tyto události, lze hovořit o zvýšeném zájmu dětí a široké veřejnosti o plzeňský hokejbal?
Náš sport bude vždy silně bojovat o přízeň a zájem. Každá zdařilá účast na akci typu LOMD a plzeňského „Rio parku“ pomáhá. I když masivní efekt nelze reálně očekávat.

U dětí zůstaneme. Jak je na tom plzeňská mládež, na kterou dohlíží z pozice šéftrenéra Martin Kovářík? Máme zajištěné všechny ročníky dětí, žáků a dorostenců?
V porovnání s většinou hokejbalových klubů jsme na tom velmi dobře. Podle našich vlastních představ však pokulháváme. Některé slabší ročníky (např. 2002) naplníme jen stěží anebo částečně. Od ročníku 2004 vyvíjíme aktivity, abychom se do problémů, které se nyní odrážejí v týmu starších žáků už v budoucnu nedostali.

Hokejbalisté HBC Plzeň jsou také každým rokem součástí reprezentačních výběrů a účastní se světových šampionátů. Letos proběhlo mládežnické MS v Sheffieldu, kam vyrazilo deset plzeňských mládežníků a trenér Tomáš Semera. Šampionátů v Písku a v Bratislavě se zase jako jeden z trenérů dvacítky zúčastnil Martin Kovářík, stejně tak deset a víc hráčů plzeňské mládeže. Předpokládám, že o dobré vizitce při práci s mládeží nemůže být pochyb.
Od prvopočátků mládežnických reprezentací máme početné zastoupení ve výběrech. To je kontinuální záležitost. Bylo by v rozporu s naší výchovou hráčů, kdyby tomu bylo jinak. Udržujeme si poměrně vysoký počet hráčů – reprezentantů i přes to, že se v konečných nominacích objevují hokejisté, kteří ukrajují z celkového počtu hráčů výběrů pár míst.

Jaký byl rok 2016 pro klub po ekonomické stránce? Jak se celkově na tomto poli daří klubu v posledních letech?
Děkuji za optání, daří se nám slušně. Nejsme určitě nejbohatší klub, ale daří se nám naplňovat naše plány i díky podpoře města, Plzeňského kraje, nově i MŠMT. Jsem rád, že nás dlouhodobě podporuje skupina partnerů. Díky tomu s ohledem na rozsah činnosti, zázemí atd. nabízíme našim hráčům snad přijatelné podmínky.

Dlouhou řadu let zastáváte pozici předsedy klubu. Řídíte také hokejbalový region Západ, působil jste u národních týmů, předsedal celému svazu Českomoravského hokejbalu. Neměl jste někdy chuť odstřihnout se od rolí v plzeňském klubu nebo se jedná o srdcovou záležitost?
Jednou k tomu nepochybně dojde. HBC Plzeň je klub, který jsem spoluzakládal, takže není pochyb, že je to srdeční záležitost. Je skvělé, že nejsem zdaleka jediný, kdo má pro HBC Plzeň velké místo v srdci. Já měl od prvopočátku vize. Asi dost odvážné, ale ty mne nabíjely energií. Nicméně, úvahy o konci jsem měl mnohokrát. Na tom není nic divného. To je věc, která potká úplně každého. Rozhodující je, aby to nebyla dlouhodobá pohnutka. Pokud ano, je to opravdu konec.

Co plány na rok 2017? Vytyčil jste si nějaký hlavní cíl, kterého by klub chtěl nebo měl dosáhnout? Žádný zásadní. Ty máme za sebou, ale časem se nepochybně nějaký objeví. Takže pro rok 2017 více hráčů v mladších žácích a přípravkách, zase o něco lepší Pilsen Cup, s ohledem na podzimní výsledky medaili dorostu, dotaženou snahu přístavby zázemí pro mládež na východní části haly, spokojené členy a příznivce klubu.

Na závěr se zeptám, co byste vzkázal všem hráčům, jejich rodičům, trenérům, partnerům a fanouškům klubu do dalšího kalendářního roku.
Dobrý rok. Z velké části si svoje štěstí tvoříme sami. Je dobré a užitečné si to uvědomovat. Rád bych, aby se všem vyhnuly karamboly, které se neobejdou bez fatálních následků. A na ty menší aby nikomu nechyběl dostatek síly je zdárně překonávat. To stačí. Určitě ke spokojenému životu a tím i dobrému roku.