Starší žáci se po podzimu nacházejí na čtvrté příčce. Odpovídá toto umístění výkonům týmu?
Jelikož tři soupeři nasbírali během podzimu více bodů, jsme na čtvrté příčce. Takže z logiky věci umístění výkonům (počtu nasbíraných bodů) odpovídá. My jsme si ale před sezónou řekli, že naším hlavním cílem je, abychom si po každém odehraném zápase mohli říci, že jsme v něm odevzdali maximum nasazení a toho, co umíme. A pokud si to po zápase říci můžeme, tak výsledek, který svítí na tabuli, není až tak podstatný. A myslím, že kromě posledního utkání v Berouně, jsme si tohle mohli říci po každém našem zápase. A jestli to stačí v tabulce "až" na 4. místo - tak je to v pořádku, to je sport.

V úvodních dvou utkání jste přehráli své soupeře rozdílem několika tříd. Poté ale přišla série tří porážek. Nestačili jste na Dobřany, Hostivař a na Rakovník. Dvakrát jste odcházeli poraženi až po samostatných stříleních. Podepsalo se tohle na psychice týmu?
Na psychice týmu se to nepodepsalo, protože jsme na to byli připraveni. Z vylosování bylo zřejmé, že nás na úvod doma čekají slabší soupeři a poté dva silní (Dobřany a Hostivař), kteří teprve prověří naše skutečné síly. Hráči na to byli nachystaní. Bohužel jsme ale vinou zranění v těchto dvou zápasech přišli o dva důležité hráče (Miksan a Pavlík) a to se podepsalo na zápase v Rakovníku, kde jsme přes velkou převahu nedokázali dát druhý gól ze hry a nakonec podlehli na nájezdy.

Jaký zápas hodnotíte jako nejlepší, na který byste naopak rád zapomněl?
My na žádný zápas zapomenout nechceme, protože i to co se nám nepovedlo, si musíme pamatovat a pro příště se z toho poučit. Nejméně se nám povedl poslední zápas v Berouně proti Keltům. Za nejvíce cenné považuji vítězství na hřišti Kovo Praha, kde jsme kvůli zranění během zápasu hráli pouze se sedmi hráči v poli a výhru jsme proti fyzicky urostlejšímu soupeři doslova vydřeli.

U týmu působíte druhým rokem. Liší se letošní družina výrazně od té z loňské sezóny?
Vloni jsem působil pouze jako výpomoc u hlavního trenéra Libora Hrubého a nebyl jsem během sezóny u všeho, takže jsem loňský tým tolik neznal. Ty týmy se liší určitě výrazně, ale to v kategoriích mládeže bývá vždy, protože se vždy polovina hráčů ročníkově posouvá výš. Největší rozdíl je hlavně v počtu hráčů. V tom má letošní tým starších žáků výrazný handicap.

Kde vidíte největší posun svých svěřenců od doby, co jste je v létě přebíral „na plný úvazek“?
Nevím, jestli je to úplně posun (neznám ty hráče z dřívějška), ale nejvíce si cením toho, s jakým nadšením, nasazením a chutí přistupují hráči k zápasům i tréninkům. Chtějí se učit, chtějí se zlepšovat a chtějí na sobě pracovat - potom je radost takovému týmu pomáhat. Snažím se hlavně, aby jim ta chuť zůstala a aby je to bavilo.

Za necelý měsíc začíná zimní příprava. Na co se v ní zaměříte? Jsou v plánu i nějaké přípravné zápasy?
Zimní příprava bude kombinovaná - zaměříme se na fyzičku i na další rozvoj individuálních dovedností. Na tom pracujeme průběžně celý rok. V průběhu zimy i jara pak přidáme i něco málo z taktiky. Přípravné zápasy plánujeme, ale konkrétní termíny a soupeře ještě nemáme. Dohodnutý máme jeden zápas s Kelty u nás v hale v rámci tréninku.

Jarní část pro vás začíná 4. března v Českých Budějovicích. Jaký cíl si kladete do dalších bojů tohoto ročníku?
My jsme si před sezónou žádné dlouhodobé cíle v podobě umístění v tabulce nedávali. Jdeme od zápasu k zápasu, od střídání ke střídání, od souboje k souboji - vždy na maximum. A v tom budeme pokračovat. Přesto si myslím, že pokud už se nám vyhnou zranění, která nás na podzim pronásledovala, máme schopnosti a kvalitu týmu na to, abychom se dostali mezi první tři místa a postoupili tak na finálový turnaj mistrovství republiky. Rozhodně se o to budeme snažit.

V klubu jste měl na starosti také dorostence. V klubu působíte šest let naplňuje vás stále trénování plzeňské mládeže?
Popravdě řečeno - já o tom takhle nikdy nepřemýšlel. Snažil jsem se vždycky hráčům hlavně předat zkušenosti, které já jsem nasbíral a které ještě oni vzhledem k věku a počtu odehraných zápasů mít nemohli. Je fakt, že před minulou sezónou jsem se cítil dost unavený a už jsem neměl moc chuť dál trénovat. Ale protože Libor Hrubý byl ve svém naléhání dost vytrvalý a tvrdohlavý, nakonec jsem mu slíbil alespoň nějakou tu výpomoc. A protože hlavní práci odvedl vloni u týmu SŽ on, tak jsem si i částečně odpočinul. Navíc jsem o kategorii žáků vůbec nic nevěděl - vždy jsem trénoval dorost nebo muže - takže jsem měl vloni možnost se tak trochu rozkoukat. Musím říct, že toho nelituji a chtěl bych Liborovi poděkovat. Letos už je to zase jízda na plný úvazek, ale můj letošní tým mi energii neubírá, ale naopak mi ji dodává. Už jsem přístup svého týmu popsal v jedné z předchozích odpovědí - je pro mě radost jim pomáhat a je pro mě odměnou, když vidím, že je to baví a že se zlepšují.