Před jarní částí ses stal kapitánem mladšího dorostu. Jak tuhle změnu snášíš? Cítíš větší zodpovědnost za tým?
Já si myslím, že to pro mě, ani pro tým není zas tak velká změna. Ve skutečnosti jsme tím jenom uvolnili zodpovědnost z jednoho hráče na jiného. Já s touto rolí už mám jisté zkušenosti, takže to pro mě je jenom plus, protože se mi s vědomím větší zodpovědnosti hraje lépe. Ale jak už jsem řekl, v kabině to téměř nic nemění.

Váš tým se nachází na druhém místě v tabulce. Panuje s umístěním spokojenost?
Tak úplně spokojení samozřejmě nejsme. Asi každý by si přál, abychom byli první. Bohužel jsme nezvládli 3 důležité zápasy a kvůli tomu jsme tam, kde jsme. Zklámáním bych to ale také nenazval, i druhá pozice nám zajistí postup dál, takže si ji hodláme minimálně udržet.

Poslední tři zápasy jste zvítězili s dvouciferným výsledkem. Třemošná – 10:0, berounští Kelti – 14:2, Nové Strašecí – 23:0. Tato utkání zřejmě nepatřila k tomu nejlepšímu v sezóně. Co říkáš na nevyrovnanost a formát soutěže?
U některých zápasů je ta nevyrovnanost až propastná. Nazval bych to takovým dobýváním hradu. Soupeř se drží převážně v defenzivě a pouze vyhazuje míčky za účelem nějakého protiútoku. Někdy ani to ne. Formát soutěže mi přijde nedomyšlený. Na jednu stranu chápu, že svaz chce zapojit slabší kluby, ale na druhou stranu pro silnější kluby je to neatraktivní. Spoustu zápasů se odehrává tak jak jsem již zmínil. A těch, které hrajeme s relativně vyrovnanými soupeři je tak málo, že se dají napočítat na prstech jedné ruky. Minulý rok byl formát soutěže MD dobrý, ale tento rok je krokem zpět.

Ty jsi odchovancem blízké Třemošné, odkud si před rokem přišel do týmu MD. Vnímals zmíněné utkání s mateřským klubem nějak speciálně?
Samozřejmě, každý souboj s Třemošnou je pro mě speciální. Tatran mi toho dal spoustu, takže bych byl pokrytec, kdybych řekl, že jim nic nedlužím a že jsou pro mě tyto zápasy stejné jako jakékoli jiné. Navíc se každý zápas s nimi odehrává v relativně přátelském duchu, takže jsem si zápas užil.

Pojďmě k prvnímu utkání jara s vedoucím celkem skupiny – Pískem. Toto důležité měření sil vám výsledkově nevyšlo. Prohráli jste 3:0. Jak zápas vypadal? Byl soupeř výrazně lepší?
Přesto, že výsledek byl 3:0, tak si stojím za tím, že to byl z naší strany herně nejlepší zápas této sezony. Všichni kluci dřeli na sto procet, ale bohužel nás zase zradila koncovka a důraz před brankou. Jak soupeře, tak tou naší. Ale rozhodně s odstupem beru tento zápas pozitivně. Ukázal, že dokážeme táhnout za jeden provaz, jako tým bez alibismu.

Spolu s Matějem Košňarem nastupuješ jako obránce v nejproduktivnější formaci. Před sebou máte trojici Bočan, Lokajíček, Hurt, která s přehledem vede týmové bodování. V čem je vaše největší síla? Jak bys popsal tohle, zjevně fungující, spojení?
Je super, když nastupujete ve formaci, která je nejproduktivnější. Přál bych si ale, aby zbylé dvě pětky byly také o něco údernější. Naše největší síla? Určitě to bude sehranost. Naše lajna se téměř po celou sezonu, až na pár výjimek, neměnila. Očividně to nese ovoce. Také je to o tom, že si věci dokážeme vyříkat a domluvit se, jakým způsobem chceme hrát. Jsem rád, že mám možnost hrát s takovými hráči.

Kromě poctivé práce v mladším dorostu jsi naskočil také do pěti utkání za starší dorost. A prezentoval ses poctivými výkony. Co říkáš na tuto příležitost? V čem je největší rozdíl oproti mladšímu dorostu?
Příležitost to je skvělá a jsem za ni jedině vděčný. Hned první zápas za SD jsem nastoupil proti českobudějovickému Pedagogu a myslím, že jsem zde ukázal, že vzít mě s sebou, nebyla chyba. Proti starším jsem už dříve hrál, ale to byla úplně jiná úroveň, takže tohle bylo zase něco nového. Rozdíl je opravdu velký, hlavně v rychlosti a tvrdé hře, ale s tím já problém nemám, proto si každý zápas za SD užívám a snažím se odvést co nejlepší práci pro tým.

Pojďme se podívat zpět do loňské sezóny. Byl jsi členem úspěšného bronzového týmu mladšího dorostu. Ovládli jste jarní část v konkurenci dalších nejlepších 7 týmů z celé republiky. Pak ale v semifinále skončili na holích Svítkova, pozdějšího vítěze. Kde bys viděl příčiny vaší vítězné jízdy? Může se letošní tým vyrovnat loňskému úspěchu?
Upřímně nevím, kde byl problém. Na začátku první části jsme měli jízdu sedmi vítězných zápasů v řadě, ale pak se nám už tolik nedařilo, což nás stálo titul. Na který jsme nejspíš i měli. Samozřejmě, Svítkov hrál výborně. Ovšem, jak jsem již zmínil, tak se nám podařilo je porazit také na jejich hřišti. Takže si myslím, že jsme na ně měli. Neříkám ale, že jsme byli lepší. To ať rozhodnou jiní. Vyřazení hned v druhém zápase nás všechny velmi mrzelo. Domnívám se, že všichni hráči ročníku 1999 tohle nebudou chtít opakovat a budou mít o to větší motivaci získat zlato. Takže za mě ano, pokusíme se loňský úspěch překonat!

Nedávno jsi oslavil 17. narozeniny, jak dlouho plánuješ zůstat u hokejbalu? Čeho bys chtěl v budoucnosti v našem sportu dosáhnout?
Tak určitě, co nejdéle to půjde. Každá sezona je něčím skvělá, takže čím více jich bude, tím budu spokojenější. Cíle mám hned dva. Prvním je vyhrát extraligu a druhým je probojovat se do reprezentace a zahrát si na nějakém velkém turnaji. Určitě ale zůstávám nohama na zemi a uvědomuji si, že to samo nepřijde.