Do nové sezony nastupujete jako asistent trenéra u staršího dorostu. Prozradíte nám, jak jste se dostal do této funkce?
Oslovil mě předseda klubu Josef Kadaně s tím, zda bych měl chuť a zájem předat dosavadní zkušenosti mladším hráčům.

Musel jste nabídku na trénování dlouho zvažovat nebo bylo rozhodování rychlé?
Sešel jsem se s hlavním trenérem staršího dorostu Tomášem Semerou, promluvili jsme si o rozdělení kompetencí a projednali situace, ve kterých bych mohl být přínosem, poté jsem se rozhodl během několika dní.

Zatím probíhá letní příprava, hráči ovšem stihli několik tréninků ve výstroji na soustředění v Sušici. Stihl jste si udělat alespoň hrubý obrázek o Vašem týmu?
Samozřejmě, že ano, čeká nás spousta společné práce.

Když v krátkosti shrneme Vaši kariéru – Mistr světa z Plzně 2009, juniorský mistr světa ze Sierre 2002, mistr extraligy 2005, několikanásobný vicemistr extraligy i vicemistr světa 2007. Máte zkušenosti s evropským pohárem. Je něco, co Vám chybí ve sbírce úspěchů? A čeho si nejvíce považujete?
Mrzí mě neúspěch na Evropském poháru v roce 2001, kdy jsme v semifinále dokázali přehrát Mladou Boleslav. Toto družstvo bylo v hokejbale velkým pojmem, ale finále jsme nezvládli a podlehli bratislavskému celku. Tato vzpomínka mi utkvěla v paměti hlavně proto, že se jednalo o mé první zápasy za A tým.
Považuji si všech úspěchů, ať už na klubové nebo reprezentační úrovni, pokud mám ovšem vybrat ten největší, byl to jednoznačně titul mistrů světa z Plzně. Hrálo se na místě, kde jsem začínal s prvními hokejovými krůčky, vyrůstal a poznal spoustu přátel, mimo jiné i Tomáše Semeru. Přišla rodina, kamarádi, fanynky, hrálo se před výbornou kulisou, spoustou fanoušků z celé republiky a my si to užívali.

Marek Lendl ve finále MS 2009, kdy Češi obrátili utkání s Indií a zvítězili 4:3 v prodloužení.

Za A-tým jste naposled nastupoval v sezoně 2011/12, kdy vám vystavil stopku ve čtvrtfinále Kert Park Praha. Loni jste hrával za B-tým. Znamená nástup ke staršímu dorostu konec aktivní hráčské kariéry?
Ano, můj zdravotní stav mi nedovoluje pokračovat v hráčské kariéře, nicméně vůle vítězit, byť z pozice trenéra, nevyprchala.

Jak se vůbec Marek Lendl dostal k hokejbalu?
Po skončení hokejové dráhy jsem hledal sport, který by mě naplňoval. Bratři Kejřové a Michal Edl už hokejbal hráli a v podstatě to byli oni, kdo mě nasměroval do našeho klubu.

Plzeňští fanoušci si Vás vybaví jako produktivního centra A-týmu i reprezentaci. Hodně se Vám dařilo s Ondřejem Kejřem. Dvojici Kejř – Lendl dali trenéři dohromady poprvé právě v národním týmu (který tehdy vedl Josef Kadaně – předseda klubu a trenér mužů, pozn. red.). Jak vzpomínáte na tuto spolupráci, která pomohla i titulu mistrů světa?
S Ondrou se spolupracovalo skvěle nejen na hřišti, ale i mimo něj. Trenéři pochopitelně viděli, že tým může z naší sehranosti těžit a my byli rádi, že je nám umožněno nastupovat bok po boku, vyhověli jsme si, věděli o sobě.

V kariéře jste zažil velkou spoustu trenérů. Kdo Vás nejvíce ovlivnil? A je někdo, komu byste se chtěl v trenérském řemeslu podobat?
Václav Straka, žádný trenérský vzor nemám.

Na společných tréninkách s A-týmem jste s Tomášem Semerou slyšeli legrácky, že starší dorost povede dvojice „kluků z plakátu“. Můžete čtenářům vysvětlit oč jde?
Protože jsme nejsympatičtější trenérská dvojice (smích). Ne, teď vážně, po výstavbě haly jsem byl na plakátu nad vchodem a nyní mě vystřídal pan Semera. Proto ty posměšky.