Letohrad jste přejeli poměrem 7:1. Jak zápas hodnotíš?
Myslím si, že jsme odehráli jeden z nejlepších zápasu podzimu. Od začátku jsme soupeře přehrávali, příliš ho nepouštěli do hry a byly jsme produktivní. Zaslouženě tak bereme tři body po vysoké výhře.

Ty sám si odchytal první celé utkání v plzeňském dresu a nevedl sis vůbec špatně. Věděl si o nominaci dopředu? Jaké si měl před zápasem pocity?
O nominaci jsem věděl dopředu asi týden a na zápas jsem se těšil. Snažil jsem se to brát jako každý jiný zápas, ale těsně před zápasem se nakonec mírná nervozita dostavila. Během prvních minut ale úplně opadla. Uklidnilo mě také naše vedení, takže jsem pak mohl chytat úplně v pohodě. Spoluhráči navíc dobře bránili, takže jsem si zápas užíval.

V poslední třetině si bohužel přišel o čistý štít. To určitě zamrzí. Jak si jediný vstřelený gól Letohradu viděl ty ze svého brankoviště?
Zamrzí, ale hlavní jsou získané body. Hráč Letohradu šel do úniku, který neproměnil, ale bohužel z následné situace už soupeř skóroval. Míček těsně minul obránce a já už jsem ho nestačil vykopnout betonem. Bylo to docela smolné, ale na druhou stranu jsem měl předtím několikrát štěstí, tak se to muselo jednou obrátit.

Momentka z vítězného utkání s Letohradem. Kukrál likviduje únik hostů.

Sezona 2012/13 pro tebe byla premiérovou v našem klubu. Se starším dorostem si získal stříbrné medaile. Letos už si naskočil do CCM extraligy. V čem jako brankář vidíš největší rozdíly mezi kategoriemi?
Na sezónu ve zdejším dorostu dodnes rád vzpomínám. Byla tu výborná parta, ale bohužel se na titul nakonec nedosáhlo, což mě dost mrzelo. Největší rozdíl mezi extraligou mužů a staršího dorostu vidím v přesnosti a razantnosti zakončení. Daleko markantnější je podle mě ale rozdíl mezi CCM extraligou a II. Národní ligou, kde letos pravidelně chytám v barvách mateřského Písku. To je jen stěží srovnatelné.

Jak a kde se vůbec zrodil tvůj příchod k mečounům?
Už na konci minulé sezóny mě oslovil pan Kadaně, jestli bych nechtěl jet chytat na turnaj do Německa. Samozřejmě, že jsem souhlasil. V té době už jsem také věděl, že chci studovat na Západočeské univerzitě v Plzni. Takže jsem měl v hlavě myšlenku, že bych tu mohl trénovat. Nakonec jsme se dohodli, že nezůstane jen u trénování, a tak teď mám možnost formou střídavých startů oblékat dres s mečounem na hrudi.

Pro některé fanoušky můžeš být stále velkou neznámou. Mohl bys v krátkosti představit svoji dosavadní hokejbalovou kariéru?
Hokejbal jsem začal hrát v devíti letech. Začínal jsem na postu útočníka, ale odjakživa mě to táhlo do brány. Když pak v dorostu nebyl brankář, bylo jasné, že to musím jít alespoň zkusit. Zkusil jsem to, a od té doby už jsem mezi tyčemi zůstal. Zlomový byl pro mě rok 2012. Vyhráli jsme v Písku I.NHbL staršího dorostu, už jsem také chytal pravidelně mužské soutěže, ale to hlavní bylo to, že jsem se dokázal prosadit do reprezentace U18.

Martin Kukrál při rozcvičce na MS 2012 ve Strakonicích.

Právě juniorské MS 2012 se konalo pro tebe téměř „za rohem“. Jak vzpomínáš na jihočeský šampionát a v čem tě posílil?
Mistrovství se konalo v mém rodném Písku a ve Strakonicích, takže pro mě bylo splněným snem obléknout reprezentační dres před domácím publikem. Byl to dosavadní vrchol mé hokejbalové kariéry. Poznal jsem zde, že hokejbal se může hrát i na o dost vyšší úrovni, než jsem byl doposud zvyklý. A mistrovství mi otevřelo cestu dále. Hned další sezónu jsem začal nastupovat za starší dorost v Plzni. Byla to pro mě obrovská motivace. Bohužel se mi ale nepodařilo navázat na předešlé výkony a nebyl jsem nominován do campu reprezentace U20.

Kdo a proč je tvůj oblíbený a neoblíbený soupeř?
Soupeře příliš neřeším, ale nejoblíbenější je pro mě asi právě Letohrad. Už ve starším dorostu jsme spolu sehráli několik kvalitních zápasů, navíc plno hráčů z Letohradu znám právě z kategorie U18, takže asi také proto mají tyto zápasy pro mě zvláštní náboj.