Ondřej Benedikt #4: Do Letohradu chceme jet s jasným cílem, odvézt si tři body

10. září 2014

Start sezóny se A-týmu vydařil, Hradec Králové odjel z Plzně s šestigólovým výpraskem. Dobrým výkonem se o první tři body v sezóně zasadil i Ondřej Benedikt. Ten si vyzkoušel útočnou spolupráci se svým bratrem Jiřím. Vydrží spolupráce dvou Benediktů i do dalších zápasů?

Máte za sebou první vítězství. Byl Hradec těžkým soupeřem?

První zápas nové sezóny je vždy těžký. Od konce předešlé sezóny uběhlo jen pár měsíců. A pokud se s daným týmem nesetkáme v přípravném utkání, tak nevíme co čekat. Proto si myslím, že to byl určitě těžký soupeř, jelikož tým Hradce známe z minulých ročníků extraligy a nikdy to nebylo snadné.

Jakým způsobem hry se soupeř prezentoval? Připravovali jste se na něj jinak než obvykle?

Soupeř se snažil dostávat do útočného pásma delšími přihrávkami přes střední pásmo a poté si vybojovat střeleckou pozici nebo se snažil stáhnout hru k brance. Dále hráli přes obránce připravené na modré čáře, kteří stříleli skrz více hráčů. Tím bylo těžší pro gólmana Kráčinu jakkoliv proti střele zasáhnout.
Neřekl bych, že bychom se na Hradec Králové připravovali jinak než na ostatní soupeře z ligy.

V zápase jsi nastoupil v jednom útoku se svým bratrem Jiřím, vyhovovala ti útočná spolupráce dvou Benediktů?

Byl to první zápas, který jsme v takovém složení útoku sehráli. Není nic, na co bych si měl stěžovat. Dvojice běhavých křídel, já a Ondřej Malý, podle mě potřebuje někoho takového jako je můj bratr, který nás svojí hrou trochu zklidní. Celá hra útoku pak není tolik zbrklá. Při hře v obranném pásmu musí ještě naše lajna vychytat pár chyb, ale co se týče hry v útoku, tak si celkem dobře vyhovíme. Jak náběhem pro přihrávku, tak při spolupráci v soubojích u mantinelů či odstavení hráčů a následných střelách.

Letní příprava nabídla pouze tři zápasy, stačilo to na sehrání mezi pětkami?

Přípravné zápasy byly spíše pro nacvičení různých útočných nebo obranných situací. Obranné dvojice i útočníci se mezi sebou trochu mixovali, aby se vyzkoušely různé varianty a pro ligové zápasy se dospělo k nejrozumnějšímu řešení.

Příští víkend vyrážíte do Letohradu. Co od zápasu očekáváš? Patří Letohrad k tvým oblíbeným nebo neoblíbeným protivníkům?

Po vyhraném zápasu s Hradcem chceme jet do Letohradu s jasným cílem. A to odjet zpět do Plzně s dalším vítězstvím a třemi body. Rozhodně to pro nás bude ztížené venkovním hřištěm, jelikož jsme zvyklí na povrch v hale. To ale nesmíme brát ani jako handicap nebo výmluvu. Podmínky budou pro oba týmy stejné a záleží jen na našem výkonu, od kterého se bude vyvíjet průběh zápasu. Letohradský tým je pro mě snad nejoblíbenějším soupeřem v celé extralize. Je zde spousta hráčů, se kterými se potkávám na hřišti už nějaký ten rok, z mnohých se stali kamarádi, proto si proti nim vždy rád zahraju a po zápase prohodím pár slov.

Ty jsi v extralize debutoval v závěru sezony 2010/11. V čem se hokejbalová nejvyšší soutěž od té doby změnila?

Kromě změny pojmenování ligy jsem moc nových věcí nezaznamenal. Dříve mi přišlo, že během zápasu docházelo k více silovým soubojům v rozích, za brankou nebo všeobecně u mantinelů a teď jde spíše o běžecké souboje a tím pádem se hra trochu zrychlila a pro diváka doufám stala lepší podívanou.

Vrátím se ke konci loňského ročníku. Ty jsi reprezentoval Českou republiku na MS juniorů v Bratislavě. V české dvacítce bylo hned 7 Plzeňanů a trenér Kovářík. Jak turnaj s odstupem času hodnotíš? Je pro tebe stříbro úspěch?

Mistrovství světa v Bratislavě hodnotím jako povedený turnaj. Dostat se do výběru, který reprezentuje rodnou zem, je něco velkého. Poznat nové spoluhráče, táhnout za jeden provaz a jít za stejným cílem je příjemný pocit. Co se týče vstupu do turnaje, tak jsme nezačali úplně ideálně. Prohra s výběrem USA nás trochu rozhodila. Naštěstí nás trenéři podpořili, řekli jsme si, co bylo špatně a v dalších zápasech jsme se toho vyvarovali. Díky tomu jsme se dostali až do vytouženého finále. Tam bohužel soupeř ukázal, že je lepší a na zlatou medaili nás dosáhnout nenechal. Stříbro z MS je určitě úspěch, ale trvá delší dobu, než si to člověk uvědomí. Přece jenom v první chvíli, když zazní závěrečná siréna, necítíte nic jiného než zklamání a smutek z neúspěchu. Ale teď, po uplynutí nějaké doby, určitě beru stříbrnou medaili jako velký úspěch.

Na juniorském MS do dvaceti let jsi nastoupil podruhé. Před dvěma lety jsi absolvoval i šampionát v Písku. Líbilo se ti více v Bratislavě nebo v Písku? A z jakého důvodu?

Když budu hodnotit hřiště nebo město, tak jednoznačně Písek. I co se týče soupeřů bych řekl, že kvalita na MS v Písku byla větší. Pokud budu hodnotit kolektiv, tak se musím přiklonit k výborné partě kluků, která byla v Bratislavě.


Foto 1: Ondřej Benedikt slaví branku v zápase proti Letohradu. Autor: Milan Podpera.

Foto 2: Momentka ze zápasu juniorského MS v Bratislavě. Autor: Jakub Syrůček.