Petře, v minulé sezoně jste s týmem staršího dorostu skončili druzí. Jak tuto sezonu zpětně hodnotíš? Převažuje zklamání z prohraného finále?
Sezonu nelze hodnotit jinak, než kladně. Druhé místo je krásné. Medaile, to je něco, za co se člověk nemusí stydět. Po prvním vyhraném zápase jsme zřejmě byli v moc velké euforii a druhé utkání nezvládli. A od toho se pak odvíjela celá série. Bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ale zklamání bych tomu asi zrovna neříkal, spíše mě mrzí, že jsme tak dobře rozjetou sezonu nedotáhli do konce.

Letos jste sezonu začali vítězně, porazili jste v západočeském derby Dobřany. Ty jsi ale naskočil v přípravném zápase A-týmu. Ve které kategorii tě budeme vídat v bráně?
Do nové sezony jsme vkročili správnou nohou, ačkoliv byl zápas v určitých pasážích dost vyhecovaný, my jsme to ustáli a zvítězili. Myslím si ale, že bychom jako tým měli zapracovat na herních činnostech a být méně vylučovaní. Co se mě týká, od této sezony jsem oficiálně hráčem Plzně a to, kde budu chytat, jestli za SD nebo za A-tým, záleží na trenérech. Sám jsem zvědavý, kde toho odchytám víc (smích). Mimo extraligu bych také měl naskočit do druhé nejvyšší soutěže, v brance Třemošné.

Jak ses k hokejbalu dostal? Kdy a kde byly tvé začátky?
Můj sen byl vždycky hrát fotbal, který jsem hrál od 4 let. Zároveň jsem chtěl být i hokejovým brankářem. Což mi časově nevycházelo. V té době jsem hrál fotbal za Viktorii Plzeň. K hokejbalu jsem se dostal před 8 lety, přes bratrance, který hrál v Třemošné. Tehdy se mě zeptali, jestli nechci zkusit postavit se do brány a chytat, tak jsem to zkusil a nelituji toho!

Co ty a reprezentace? Jsi v širším kádru reprezentace do dvaceti let. Jak vnímáš své šance dostat se na MS, které se bude konat za necelý rok?
Reprezentace je sen snad každého hráče. Obléct národní dres je nepopsatelný zážitek. Byl bych opravdu šťastný, kdybych se na MS dostal, ale nic si nechci namlouvat. I přes to, že jsem se loni umístil na 1. místě podle procentuální úspěšnosti zákroků v Extralize SD. V České republice jsou velmi kvalitní brankáři, tudíž velká konkurence. Šampionát je za dlouho a do té doby se můžu stát cokoliv.

Kdo je tvůj brankářský vzor?
Já mám více vzorů. Ale mezi ty největší patří Lukáš Mensator a Carey Price.

Máš nějakého neoblíbeného soupeře?
Asi právě Dobřany, protože od těch nikdy nevím, co mám čekat.

A co nějaký spoluhráč, jehož střely se ti chytají hůře než ostatních?
Nijak to nerozlišuji. Jen u některých už tuším, kam budou střílet.

Jaké jsou tvé cíle do další sezony? A čeho bys chtěl jednou v hokejbale dosáhnout?
Co se týče mě samotného, rád bych se popral o místo v sestavě reprezentace. Stejně tak bych rád "okusil" Extraligu mužů. Ale prioritou stále zůstává vyhrát titul s týmem SD, který nám loni proklouzl mezi prsty. Potom by ta reprezentace mohla být taková "třešnička na dortu".