Byl pro vás postup do play-off nakonec úspěch nebo jste očekávali lepší umístění po základní části?
Osmé místo po základní části byl asi reálný obraz toho, čeho jsme byli schopní dosáhnout. Patřili jsme do té spodní poloviny, tak to prostě je. Sešlo se více faktorů jako zranění, nezkušenost nových hráčů, ale i sportovní výkonnost, které nás v průběhu té podzimní části odsoudili k boji nejen o doslova holé přežití.

Když jste se dostali do play-off a čekala vás série s Kladnem, věřil jste reálně v postup?
Věřil jsem, že když se nám dařilo naplnit postupně ty dílčí kroky až od těch nejzákladnějších, tedy zůstat před Jindřichovým Hradcem, zbavit se hrozby přímého sestupu, zbavit se hrozby baráže a nakonec se dostat do play-off, že bychom na to mohli navázat. To mužstvo má větší sportovní výkonnost než jakou předvedlo ve čtvrtfinále a přístup některých hráčů byl pro mě zklamáním, protože pro tým zřejmě skončila sezona vítězným zápasem v Jindřichově Hradci. Chyběla tam jednoduše chuť Kladno porazit.

V jakém momentu jste se tedy začali zajímat o možnou účast v DSHB lize?
To bylo už na konci podzimu, protože jsme znali rozpis extraligy. Neměli jsme jistotu, že tu sezonu zakončíme takto „v klidu“, tedy na desátém místě a výše. Nás by v případě baráže čekala pauza dlouhá více než dva měsíce, což je podle mě hrozně moc, takže jsme začali s Němci jednat. Byl to i jednoznačný záměr prodloužit si sezonu.

Byla úroveň zápasů v DSHB lize pro hráče herně přínosná nebo šlo doopravdy jen o vyplnění té dlouhé pauzy?
Pokud budete trénovat nebo hrát zápasy, je to vždy něco jiného. Ty zápasy jsou přínosnější, tím spíše když jde o soutěž s nějakým vyhodnocením. Třeba Heilbronn v plné síle je velmi kvalitní, ukázalo se ale, že Němci doma a venku jsou dva různé týmy. Ven jich jezdilo opravdu málo a navíc bych řekl, že ti kvalitnější hráči spíše zůstávali doma. Jediný zápas, který jsme prohráli, byl právě v Heilbronnu, který nastoupil s tím nejlepším co má. Poté jsme odehráli ještě vyrovnaný zápas v Rosenheimu a polovinu utkání také v Bayreuthu, který se potýkal s absencí tří zřejmě nejlepších hráčů i doma. Germaringen nebyl tým, který nás měl potrápit. Poslední utkání sHeilbronnem bylo o první místo a bylo pro mě trochu zklamáním, protože i týmu Hornets chyběli ti nejlepší - brankář, kapitán Vogler a dva nejlepší útočníci. Bylo by lepší o prvenství svést urputný boj než vyhrát rozdílem více než jedné třídy.

Jaké ambice má tedy A-tým pro příští sezonu? Bude třeba postupovat zase těmi dílčími kroky?
Byl bych rád, kdybychom téma záchrana v příští sezoně nemuseli vůbec řešit, ale takhle po sezoně samozřejmě nejsem schopen odhadnout sílu toho týmu. Není ještě definitivně uzavřený kádr. Věřím, že to bude lepší než loni a dostaneme se opět do osmičky. Pak bychom se mohli probojovat i mezi nejlepší čtyři. Cílem je ale pokračovat ve stabilizaci kádru a hráči, kteří se třeba v loňské sezoně teprve hledali, by měli plnit důležitější roli.

Jaký je nyní plán A-týmu před novou sezonou?
Už po třetí, a dá se tedy říct tradičně, se podíváme v průběhu srpna do Sušice. Letos však bez přípravného utkání.Hráli jsme nejděle ze všech týmů. Kluci si od toho musí odpočinout. Máme v dorostu silný ročník 1995, a my bychom ty kluky rádi zapracovali do mužů, protože mají velký potenciál, který bychom neradi ztratili. Uvidíme jaké budou možnosti a potřeby klubu, ale budeme chtít, aby se co nejvíce těchto hráčů do áčka v průběhu nadcházející sezony zapojovalo.