Mohl bys zhodnotit finálový turnaj z pohledu vašeho týmu?

Myslím si, že osmé místo je vzhledem k naší hře poměrně kruté. První den jsme prohráli oba dva zápasy o gól. S Budějovicemi už měli všichni v hlavách nájezdy, ale my jsme nechali minutu před koncem samotného hráče před naší brankou a inkasovali jsme.

Proti Vsetínu to bylo specifické. Soupeř byl individuálně šikovnější, ale my do hry dali větší nasazení. Vedli jsme, ale dostali jsme dvě branky rychle po sobě, což možná některé z nás psychicky položilo.

S Kyjovem jsme také skórovali první, ale oni vyrovnali a ve třetí třetině dali další góly, dvakrát po našich chybách a jednou při oslabení, herně jsme ale byli lepším týmem.

V posledním duelu s Hostivaří už jsme neměli šanci na boje o medaile. Šli jsme do zápasu s tím, že chceme vyhrát alespoň jeden zápas ve skupině a hrát alespoň o to sedmé místo. Bez problémů jsme vedli 3:0, ale trápilo nás neproměňování šancí, které nás málem stálo výsledek. Poté, co soupeř dvakrát snížil, se nám ale povedlo ještě jednou odskočit a utkání si už pohlídat.

Jak se ti v Kyjově hrálo?

Prostředí v Kyjově bylo výborné! Vedle hřiště byl v rámci moderního komplexu ještě atletický ovál a šatna, která se však mohla zdát pro dvacet hráčů poměrně malá. Ve Vnorovech to bylo o něco skromnější, ale my jsme tam hráli pouze jeden zápas.

V čem byla síla soupeřů, na které jste narazili?

Skupina byla ohromně vyrovnaná a často byly zápasy o jedné brance. Nejtěžším soupeřem byli asi České Budějovice, protože měli zřejmě nejlepší pohyb, v zápase s nimi jsme ale byli úvodní třetinu mnohem lepší. Pak zřejmě Vsetín, protože to, co dokázali individuálně na asfaltu, se tak často nevidí. Navíc hráli takový nepříjemný styl s dlouhými loby přes celé hřiště. Nemůžu ale říct, že na byl na turnaji nějaký lehký nebo vyloženě těžký soupeř. Naše skupina byla extrémně vyrovnaná a za podporu musíme poděkovat taky našim fanouškům z řad rodičů hráčů.

Jaká byla v týmu nálada po tom prvním hracím dnu? Bylo těžké se znovu namotivovat do zbylých utkání a do zápasu o sedmé místo?

Bezprostředně po zápasech to nebylo ideální. V šatně byl znát smutek a zklamání, ale pak jsme si řekli, že to v sobotu obrátíme a že se nic neděje. Každý to bral po svém. Já si to ze začátku bral hodně osobně, ale trenér mi poradil, abych se soustředil pouze sám na sebe, což pomohlo. Nedokážu říct jaká byla motivace na ten zápas o sedmé místo. Chtěli jsme ho vyhrát, byl to asi náš nejlepší zápas, bohužel jsme ale prohráli po nájezdech.

Proč to v Kyjově nevyšlo?

Největším problémem a to dlouhodobým je kvalita v zakončení. Ve finálových zápasech se do vyložených šancí nedostanete tak snadno, a proto je třeba je proměňovat, což nám zrovna moc nešlo. Zvlášť při závěrečné hře se šesti hráči v poli při těch pátečních zápasech nám tam něco mohlo spadnout. To samé platilo pro zápasy s Kyjovem, Pardubicemi a zvlášť s Hostivaří, kde jen první třetina mohla skončit klidně 5:0.

Dalším problémem bylo prohrávání osobních soubojů a podle mého také fyzická kondice. Troufnu si říct, že s cestováním ani povrchem nemá naše umístění nic společného.

Jak bys zhodnotil celou letošní sezonu?

Sám za sebe můžu mluvit o podařené sezoně. Před sezonou jsme si řekli, že chceme vyhrát naši skupinu. To se nám povedlo jak v základní části, tak v nadstavbě. Občas to s námi bylo jako na houpačce. Jednou jsme předvedli ve Štruncových sadech strašný výkon, ale týden na to jsme soupeře doslova přejeli. Z Kyjova jsme chtěli přivézt medaili a přestože se to nepovedlo, za předvedený výkon se nemusíme stydět. Sezona byla zvláštní i tím, že se nám na konci listopadu změnil trenér, což bylo pro všechny něco úplně nového. Pan Vild zamířil do Dobřan a o to větší byla naše motivace je poté porazit.

Je možné, že vám chybí větší počet utkání s kvalitnějšími soupeři a tedy i zkušenosti?

Zkušenosti nám nechyběli. Kádr byl z velké části spolu už dvě sezony. Řada hráčů hrála loni na postaršení. Zejména nadstavba byla kvalitní přípravou na závěrečný turnaj. V kraji jsou kvalitní mužstva, se kterými jsou zápasy boj o každý centimetr hřiště. Například Třemošná, Dobřany nebo Litice, které byli pro většinu z nás asi nejméně oblíbeným týmem.