Radek Komanec: Masters? Byl to výjimečný turnaj
3. října 2012
V termínu od 19. do 23. září patřila hokejbalová hala v Plzni na Košutce turnaji Master’s World Cup in Street & Ball Hockey 2012. Pod tímto trochu tajuplným názvem se skrývalo setkání hokejbalových veteránů. A to ne ledajaké. Divákům se představilo celkem osm týmů z šesti zemí. V dresu české reprezentace se objevilo hned několik Plzeňanům dobře známých hráčů. Jedním z nich byl Radek Komanec, který dres HBC Plzeň oblékl naposledy na únorovém Pilsen Cupu.
Radek Komanec byl jednou z nejvýraznějších postav českého týmu. Nastupoval ve velmi produktivní trojici s Petrem Kvasničkou a Jiřím Mašíkem. Tuhle spolupráci si kmenový hráč Třemošné pochvaloval: „Dokázali jsme si s klukama vyhovět, postupně jsme si na sebe zvykli a dařilo se nám dobře kombinovat. Navíc jsme stříleli hodně branek. Především díky Jirkovi Mašíkovi, který dvakrát zaznamenal hattrick.“
Pro Komance šlo o vůbec první akci s národním týmem v jakékoliv věkové kategorii. Jak se vlastně zrodila jeho účast právě na Masters 2012? „Trenér Donauschachtl oslovil hráče, kteří pro turnaj připadali v úvahu, s tím, jestli mají zájem reprezentovat. Já jsem se přihlásil, absolvoval jsem jedinou společnou akci ve Světlé nad Sázavou a dostal se do konečné nominace.“
Kvalita týmu byla obrovská. Vždyť velkou část hráčů je stále možné vidět na extraligových či prvoligových hřištích. Svůj um hráči předváděli i v hokejbalové hale na Košutce. „Hráli jsme na čtyři útoky, takže jsme dokázali držet vysoké tempo. Slovenské týmy nebo Kanada na tom byly podobně. Díval jsem se na ročníky narození a jen několik hráčů bylo výrazně starších. Ale oni také stíhali. Je vidět, že pokud se člověk udržuje, může hrát na vysoké úrovni hodně dlouho,“ líčí Komanec.
Sám málem o turnaj přišel, od začátku sezóny 2012/13 odehrál jediné utkání. Tahle skutečnost má jednoduché vysvětlení: „Hned v prvním ligovém zápase jsem si zranil kotník. Tři týdny jsem nic nedělal a doufal, že se do Masters dám do pořádku. Sice to nebylo stoprocentní, ale hrát jsem mohl.“
Jedinou negativní vzpomínkou na turnaj tak bude jen finálové utkání. Český tým měl sice herní převahu, ale z celkového vítězství se radovali Slováci. „Doplatili jsme na začátky třetin, ke kterým jsme přistoupili vlažně. Nestíhali jsme, všude jsme byli o půl kroku, krok později a inkasovali jsme branky. Sice jsme si dokázali vytvořit spoustu šancí, jenže ty jsme neproměnili,“ lituje Komanec.
A jaké jsou další hokejbalové plány jednačtyřicetiletého veterána? „Už šest let trénuji děti v Třemošné. Máme dva týmy a musíme to zvládat ve dvou lidech, takže to mi zabere poměrně hodně času. Ale zatím mne pořád víc baví hrát, takže chci vydržet co nejdéle. Teď se těším na derby proti Liticím.“
A samozřejmě nejde nemyslet na další možnost zahrát si za národní tým. „Po finále jsme neměli náladu rozebírat, co bude dál. Pokud by ale byla možnost zúčastnit se podobné akce někdy v budoucnosti, rád bych ji využil. Pro mne to byl výjimečný turnaj.“
Pro Komance šlo o vůbec první akci s národním týmem v jakékoliv věkové kategorii. Jak se vlastně zrodila jeho účast právě na Masters 2012? „Trenér Donauschachtl oslovil hráče, kteří pro turnaj připadali v úvahu, s tím, jestli mají zájem reprezentovat. Já jsem se přihlásil, absolvoval jsem jedinou společnou akci ve Světlé nad Sázavou a dostal se do konečné nominace.“
Kvalita týmu byla obrovská. Vždyť velkou část hráčů je stále možné vidět na extraligových či prvoligových hřištích. Svůj um hráči předváděli i v hokejbalové hale na Košutce. „Hráli jsme na čtyři útoky, takže jsme dokázali držet vysoké tempo. Slovenské týmy nebo Kanada na tom byly podobně. Díval jsem se na ročníky narození a jen několik hráčů bylo výrazně starších. Ale oni také stíhali. Je vidět, že pokud se člověk udržuje, může hrát na vysoké úrovni hodně dlouho,“ líčí Komanec.
Sám málem o turnaj přišel, od začátku sezóny 2012/13 odehrál jediné utkání. Tahle skutečnost má jednoduché vysvětlení: „Hned v prvním ligovém zápase jsem si zranil kotník. Tři týdny jsem nic nedělal a doufal, že se do Masters dám do pořádku. Sice to nebylo stoprocentní, ale hrát jsem mohl.“
Jedinou negativní vzpomínkou na turnaj tak bude jen finálové utkání. Český tým měl sice herní převahu, ale z celkového vítězství se radovali Slováci. „Doplatili jsme na začátky třetin, ke kterým jsme přistoupili vlažně. Nestíhali jsme, všude jsme byli o půl kroku, krok později a inkasovali jsme branky. Sice jsme si dokázali vytvořit spoustu šancí, jenže ty jsme neproměnili,“ lituje Komanec.
A jaké jsou další hokejbalové plány jednačtyřicetiletého veterána? „Už šest let trénuji děti v Třemošné. Máme dva týmy a musíme to zvládat ve dvou lidech, takže to mi zabere poměrně hodně času. Ale zatím mne pořád víc baví hrát, takže chci vydržet co nejdéle. Teď se těším na derby proti Liticím.“
A samozřejmě nejde nemyslet na další možnost zahrát si za národní tým. „Po finále jsme neměli náladu rozebírat, co bude dál. Pokud by ale byla možnost zúčastnit se podobné akce někdy v budoucnosti, rád bych ji využil. Pro mne to byl výjimečný turnaj.“
