Dovednosti máme, je to hlavně o hlavě, soudí Jakub Kořínek
12. září 2012
Do extraligy vlétl jako kometa, v úvodním utkání sezóny 2012/13 se představil hattrickem. Řeč je o Jakubu Kořínkovi, nové tváři v kádru A-týmu HBC Plzeň. Důrazný útočník však své entrée nijak nepřeceňuje a soustředí se na výkony týmu. Ty bohužel ve dvou domácích duelech vynesly jen jeden bod a podle Kořínka jsou příčiny jasné: "Dovednosti máme, je to hlavně o hlavě."
Jakube, extraligový start vám vyšel na jedničku, lepší úvod jste si snad ani nemohl přát. Jaké to je vstoupit do nejvyšší hokejbalové soutěže hattrickem?
Něco takového se jen tak nepovede. Měl jsem obrovskou dávku štěstí. Zvlášť třetí gól byl hodně šťastný. Chtěl jsem přihrávat, jenže kluci ze střídačky křičeli, že bude konec třetiny. Tak jsem jen hodil míček do klubka hráčů před brankou a on po zemi prošel až do sítě.
Jenže po tomhle třígólovém představení, přišel střelecký půst v úvodních dvou domácích utkáních. Navíc tým získal jen jeden bod...
My jsme ale nehráli špatně. Tedy s výjimkou druhé poloviny nedělního zápasu. Tam bylo znát, že nám chyběl Jirka Benedikt, který je pro tým obrovsky platným hráčem. Navíc nám docházely síly, kluci mi přišli hodně unavení.
V obou utkáních jste měli hodně vyloučených hráčů. Je to jen nedisciplinovaností jedinců?
Většinou jde o fauly, které neplynou ze hry. My nikoho nehákujeme, nezahrajeme tvrdě u mantinelu. Spíš je to o zkratech. Já sám jsem byl dvakrát vyloučen a v prvním případě jsem prostě jen neudržel nervy na uzdě. To je samozřejmě obrovská chyba. Podobný faul udělal Standa Valenta a Pardubice nám gólem v přesilovce odskočily. Je to o naší psychické labilitě.
Pro hokejbalovou veřejnost bylo až dosud tvé jméno neznámé. Jak se vůbec zrodil tvůj příchod do HBC Plzeň?
Dlouhá léta jsem hrál hokej, dokonce jsem hrál za všechny mládežnické reprezentace. Hokejbal jsem zkusil až v minulé sezóně. Hrál jsem v oblastní lize za Boytronic, kde mám kamarády, a obrovsky mne to chytlo. Jsem člověk, který nemůže jen tak sedět doma, potřebuji sportovat. Baví mne zápasy, potřebuji kolektiv, užívám si burcování spoluhráčů. A chci hrát na té nejvyšší úrovni.
Jak těžký je přechod z hokeje k hokejbalu? V čem jsou největší rozdíly?
Pro mne jsou to dva odlišné sporty. Společné je snad jen myšlení, herní přehled. Vše, co se týká techniky a fyzické připravenosti, je ale úplně jiné. Pro mne je nejhorší pracovat s balónem v běhu.
Prozatím jsi ve všech třech zápasech nastupoval v jednom útoku s Michalem Průchou. Vypadá to, že si na hřišti rozumíte...
Dokážeme si hodně vyhovět. Branky v Mostě jsou výsledkem jeho aktivity. A důležité je, že si rozumíme i mimo hřiště. Když s klukama někam jdeme, pokecáme si hlavně spolu.
Teď vás čeká série šesti utkání na hřištích soupeřů. Jak se na tuto zkoušku těšíš?
Mně cestováni nijak nevadí, jsem na něj zvyklý. Alespoň se podíváme někam dál, což k extralize patří. Horší to pro mne bude s přechodem na asfalt, na kterém jsem hrál jen jednou v přáteláku na Kladně.
Co musíte do následujících zápasů změnit, abyste byli úspěšnější?
O víkendu nám trochu chyběla fyzická kondice, v horku jsme odpadali. Další věc je, že musíme jít víc za vítězstvím. Ale hlavně bez faulů. Jsem přesvědčený, že dovednosti máme, je to hlavně o hlavě.
Něco takového se jen tak nepovede. Měl jsem obrovskou dávku štěstí. Zvlášť třetí gól byl hodně šťastný. Chtěl jsem přihrávat, jenže kluci ze střídačky křičeli, že bude konec třetiny. Tak jsem jen hodil míček do klubka hráčů před brankou a on po zemi prošel až do sítě.
Jenže po tomhle třígólovém představení, přišel střelecký půst v úvodních dvou domácích utkáních. Navíc tým získal jen jeden bod...
My jsme ale nehráli špatně. Tedy s výjimkou druhé poloviny nedělního zápasu. Tam bylo znát, že nám chyběl Jirka Benedikt, který je pro tým obrovsky platným hráčem. Navíc nám docházely síly, kluci mi přišli hodně unavení.
V obou utkáních jste měli hodně vyloučených hráčů. Je to jen nedisciplinovaností jedinců?
Většinou jde o fauly, které neplynou ze hry. My nikoho nehákujeme, nezahrajeme tvrdě u mantinelu. Spíš je to o zkratech. Já sám jsem byl dvakrát vyloučen a v prvním případě jsem prostě jen neudržel nervy na uzdě. To je samozřejmě obrovská chyba. Podobný faul udělal Standa Valenta a Pardubice nám gólem v přesilovce odskočily. Je to o naší psychické labilitě.
Pro hokejbalovou veřejnost bylo až dosud tvé jméno neznámé. Jak se vůbec zrodil tvůj příchod do HBC Plzeň?
Dlouhá léta jsem hrál hokej, dokonce jsem hrál za všechny mládežnické reprezentace. Hokejbal jsem zkusil až v minulé sezóně. Hrál jsem v oblastní lize za Boytronic, kde mám kamarády, a obrovsky mne to chytlo. Jsem člověk, který nemůže jen tak sedět doma, potřebuji sportovat. Baví mne zápasy, potřebuji kolektiv, užívám si burcování spoluhráčů. A chci hrát na té nejvyšší úrovni.
Jak těžký je přechod z hokeje k hokejbalu? V čem jsou největší rozdíly?
Pro mne jsou to dva odlišné sporty. Společné je snad jen myšlení, herní přehled. Vše, co se týká techniky a fyzické připravenosti, je ale úplně jiné. Pro mne je nejhorší pracovat s balónem v běhu.
Prozatím jsi ve všech třech zápasech nastupoval v jednom útoku s Michalem Průchou. Vypadá to, že si na hřišti rozumíte...
Dokážeme si hodně vyhovět. Branky v Mostě jsou výsledkem jeho aktivity. A důležité je, že si rozumíme i mimo hřiště. Když s klukama někam jdeme, pokecáme si hlavně spolu.
Teď vás čeká série šesti utkání na hřištích soupeřů. Jak se na tuto zkoušku těšíš?
Mně cestováni nijak nevadí, jsem na něj zvyklý. Alespoň se podíváme někam dál, což k extralize patří. Horší to pro mne bude s přechodem na asfalt, na kterém jsem hrál jen jednou v přáteláku na Kladně.
Co musíte do následujících zápasů změnit, abyste byli úspěšnější?
O víkendu nám trochu chyběla fyzická kondice, v horku jsme odpadali. Další věc je, že musíme jít víc za vítězstvím. Ale hlavně bez faulů. Jsem přesvědčený, že dovednosti máme, je to hlavně o hlavě.
