Sezóna mladších žáků je u konce, a tak se sluší bilancovat. Nepostoupili jste ze semifinálového turnaje a unikla vám účast ve finále mistrovství republiky. Je to pro vás trenéry zklamání?
R. Vild: Nevím, jestli mluvit přímo o zklamání, ale od sezóny jsme čekali víc. Jenže vzhledem k tomu, jak probíhal závěr základní části, můžeme být spokojeni s tím, že kluci semifinálový turnaj odmakali.
L. Henrich: Spíš bych řekl, že se snažili až poslední dva zápasy, kdy opravdu dřeli. Kdyby v takovém tempu odehráli i první utkání se Svítkovem, mohl se postup podařit.

Právě změna v herním projevu týmu i jednotlivců v posledních týdnech vás asi musí dost mrzet. Máte nějaké vysvětlení pro takový výkonový propad?
L. Henrich: Vůbec netuším, protože v některých zápasech hráli kluci výborně, dokázali si přihrát a my jsme byli opravdu spokojení. Říkali jsme si, že je konečně vidět naše práce. Najednou se všechno změnilo a odehráli jsme čtyři příšerná utkání.
R. Vild: Problém byl hlavně v hlavách hráčů, kteří věděli, že jsme v tabulce první a mysleli si, že všechno půjde snadno. Přestali jsme hrát, snažit se a najednou předváděli špatnou hru.

Do semifinálového turnaje jste tedy nevstupovali v optimální formě. Navíc soupeři předvedli svou sílu. Zvlášť tým Poličky hrál výborně...
R. Vild: Je znát, že jsou to kluci, kteří hrají hokej i hokejbal zároveň v průběhu celé sezóny. Mají základní herní návyky a jsou šikovní s míčkem. To se projeví třeba v přesilovkách, které vypadaly jako u chlapů, rychlé přihrávky a střelba.
L. Henrich: Porce tréninků hokejistů a hokejbalistů nejde srovnávat a od toho se pak odvíjí výkony. I když právě Polička není týmem, který by hrál s hokejisty až v závěru soutěže. Jedna parta hraje celou sezónu, hokej a hokejbal kombinují. Dalším faktorem, který ovlivňuje rozdíly mezi týmy, je věk hráčů. My jsme sezónu odehráli s polovinou přípravkových dětí, které budou moci v mladších žácích hrát ještě minimálně dva roky.

Měřítkem úspěchu mládežnických trenérů je hlavně počet hráčů, který se může dále uplatnit ve vyšší věkové kategorii. Jak to bude v příští sezóně s vašimi letošními svěřenci?
L. Henrich: Už na letošních starších žácích je znát, kteří z kluků prošli tréninkem u nás v klubu, protože ti patří mezi nejlepší.
R. Vild: Celkem od nás letos mezi starší půjde asi osm hráčů. Ti, kteří hráli první lajnu, nebudou mít mezi staršími kluky potíže. S ostatními se bude muset dál pracovat. Fakt je znát, kdo hraje dva, tři roky a kdo přišel letos a netrénuje ani celou sezónu.
L. Henrich: Musíme to brát tak, že hokejbal není v Plzni sportem číslo jedna. Je tu hokej, fotbal, házená a další sporty. Kluci k nám často chodí, když neuspějí jinde nebo z jiných důvodů přicházejí až v pozdějším věku. O to náročnější práci pak my trenéři máme.

Kolik dětí vůbec v současné době trénujete? Když započítáme i ty nejmenší z minipřípravky, která nehraje pravidelnou soutěž…
L. Henrich: Trénuje přibližně padesát kluků a naprostá většina z nich se zapojila do soutěže žáků nebo přípravek. Snad jen pět, šest kluků hrálo jen jeden turnaj minipřípravek, který jsme v hale pořádali pro nás, Třemošnou a hokejové týmy z okolí.

O posledním květnovém víkendu vás čeká turnaj o mistra republiky v kategorii přípravek, hrát se bude v Pardubicích. S jakými cíly do zápasů půjdete?
L. Henrich: Měli bychom mít silný tým s hráči, kteří mají zkušenosti z kategorie mladších žáků. Někteří z nich by měli vynikat. Ale je pravda, že neznáme sílu ostatních družstev. Loni se nám například stalo, že jsme na minipřípravkách hráli proti týmu pardubických hokejistů.

Pardubický turnaj sice bude vrcholem sezóny, ale obrovský přínos pro mladé hokejbalisty letos měla především dlouhodobá soutěž přípravek. Jak se vám premiérový ročník líbil?
L. Henrich: Každopádně povedený, z organizační i herní stránky. Sehráli jsme spoustu kvalitních zápasů s vyrovnanými soupeři. Mám jen jedinou výtku. Z mého pohledu bohužel někteří organizátoři přistoupili k jednotlivým turnajům příliš velkolepě. Takže kluci dostávali různé ceny a poháry. Původně to mělo být až na konci soutěže a nakonec tomu tak bylo na každé akci. Nemyslím si, že by bylo dobře takhle mladým klukům motat hlavy, měli si hlavně zahrát a s tím jsem do organizace soutěže šel.

A jaké jsou plány do příštího roku? Zájem připojit se má i řada týmů v regionu...
L. Henrich: Teprve uvidíme, kdo bude schopen poskládat tým a přihlásí se. My jsme samozřejmě rádi, že máme další zájemce a uvidíme, v jakém složení budeme dál pokračovat.
R. Vild: Na valné hromadě regionu projevily zájem další dva, tři týmy, které by mohly soutěž zpestřit. Samozřejmě bychom pak museli uvažovat o jiném formátu.
L. Henrich: Původně jsem si myslel, že bychom mohli turnaje pořád i častěji, než tomu bylo letos. Ale nakonec se v průběhu sezóny ukázalo, že je to pro hráče akorát a rádi bychom zůstali u jednoho turnaje v měsíci.

K diskusi je i další otázka. Hrát na malém či velkém hřišti?
L. Henrich: Podle mne je hlavně úplný nesmysl, že na velkém hřišti mají hrát minipřípravky. U přípravek už se na to dívám jinak, protože většina dětí hraje i za mladší žáky a je lepší, že hrají pořád stejně, neskáčou z jednoho na druhé. Ale chápu názory, že na menším hřišti si kluci víc zahrají, čeká je víc soubojů, jsou častěji u míčku, mají na vše méně času. Přesto jsem u kategorie přípravek pro velké hřiště.

Podívejme se teď trochu do budoucnosti. Z počtu dětí, které trénujete, to vypadá, že se blíží doba, kdy konečně budou hrát hráči v kategoriích, do kterých patří. Je to tak?
R. Vild: Když se podívám na příští rok, opět nám do starších žáků odejdou hráči, kteří by ještě mohli hrát v mladších. Takže najednou přijdeme o silnou první lajnu a opět musíme posunout další děti z přípravky.
L. Henrich: V klubu máme slabší a silnější ročníky, od toho se to odvíjí. Přál bych si, aby kluci hráli v kategorii, do které patří, a do vyšší šli jen ti, pro které to bude opravdu přínosem, ti nejšikovnější. Ale tak to ještě nějakou dobu nebude.