Václav Tůma: Těžké zápasy teprve přijdou

Václav Tůma vstupuje s týmem mladšího dorostu do své druhé sezóny v plzeňském klubu. A start se mladíkům s mečounem na hrudi podařil na jedničku, v obou víkendových duelech jasně zvítězili. Trenér se zkušenostmi z Dobřan, kde také pracoval s hráči v mládežnických kategoriích, ale tyto dva výsledky nepřeceňuje. V rozhovoru se rozpovídal nejen o svém současném týmu, ale také o situaci v mládežnickém hokejbalu obecně.

První dvě utkání sezóny se vašemu týmu vydařily. Dokázali jste porazit Karvinou a Brno. Čekal jste takový start?
Za výhry jsem rád, protože jsme dokázali, že můžeme v zápase podat dobrý výkon, což je pro nás pozitivní informace poté, co se hráči na posledních trénincích trochu trápili. Spíš to vypadalo, že nám to nepůjde než naopak. Zároveň ale nejde tyhle dvě výhry přeceňovat. Karviná je nováček a v soutěži se zatím rozkoukává. Brno přijelo s osmi hráči a v teplém počasí s námi nemohlo držet krok celých pětačtyřicet minut.

V obou duelech jste měli převahu také díky širokému kádru, hráli jste na tři útoky, což musela být velká výhoda...
To samozřejmě ano, protože vzhledem ke klimatu v hale síly rychle ubývaly. Hodně nám ale také pomohli hráči, kteří už pravidelně nastupují za starší dorost. Jejich přínos byl v sobotu i v neděli výrazný. Jsem rád, že máme k dispozici dostatek hráčů, protože sezóna bude dlouhá, mohou přijít zranění a my budeme mít kam sáhnout.

Mluvíte o přínosu hráčů, kteří již mají zkušenosti s extraligovými zápasy v mladším i starším dorostu, výborně se však představili také nováčci z řad loňských starších žáků. Jak byste hodnotil jejich výkony?
Všichni na sobě musí ještě hodně pracovat. Ale ukázalo se, že ti, kteří již v minulé sezóně byli vytipováni a odehráli několik minut, mohou nastoupit a být platnými hráči. Dařilo se především Kubovi Vlasákovi a Lukáši Novickému.

Jen několik týdnů pracujete s kádrem, který je více než z poloviny odlišný od toho loňského. Jaké to je opět začínat téměř do začátku?
Loni jsme možná měli lépe připravené hráče, dobře technicky vybavené, ale největší rozdíl je ve zkušenostech. Myslím si, že právě ty budou klukům chybět a to se může ukázat hned v dalších zápasech, kdy přijedou těžší soupeři, kteří nás opravdu prověří. Z hlediska kolektivu nám hodně pomohlo společné soustředění v Sušici, kde se hráči mohli poznat.

O víkendu do Plzně přijede dvojice pardubických týmů a ta slibuje velkou kvalitu. Tým Autoskla loni dominoval v základní části a v play-off nestačil jen na posílený Vsetín...
Pardubice mají dostatek hráčů, několik let stabilní a kvalitní trenérské vedení a to je vidět. Myslím, že jsou dva kluby, které v tomhle vynikají nad ostatními - Pardubice a Kladno.

Soutěž je teprve na začátku, takže lze jen těžko odhadovat sílu jednotlivých týmů, přesto snad můžete prozradit jaký je váš sezónní cíl?
Chceme postoupit do play-off, to ani v Plzni nemůže být jinak. Víc je teď těžké říkat, protože vždy záleží na síle daných ročníků a ta je hodně nevyrovnaná. Zvláště u mladšího dorostu je znát, že každý rok se úroveň týmů výrazně mění. U starších dorostenců je vždy čtyři, pět týmů, které několik let stabilně hrají na špici a k nim se přidávají další. V mladším dorostu vidím jako top týmy jen Pardubice a Kladno.

Vedení klubu již před sezónou jednoznačně deklarovalo, že smyslem mladšího dorostu je příprava hráčů pro další kategorie. Jak výrazný je schod mezi kategorií starších žáků a mladším dorostem?
Když jsem trénoval starší dorostence v Dobřanech, přicházeli někteří hráči rovnou z žáků a to byl opravdu výrazný rozdíl. Přesto se to dalo zvládnout. Ale jsem rád, že nyní je mladší dorost v Plzni i Dobřanech, oba kluby tak mají ještě větší motivaci se zlepšovat a hlavně máme v regionu dostatek kluků, kteří vůbec hokejbal hrají.
Zdá se mi, že hokejbal trpí tím, jak kluci postupně odpadají. Schod mezi dorostenci a seniory je až příliš velký. Sám jsem v Dobřanech vedl hodně hráčů, kteří hráli v dorostu a poté najednou skončili a to je pro hokejbal škoda. Hráčská základna se pořád zmenšuje. Možná by pomohlo posunout kategorie, aby kluci museli řešit přechod do áčka ve dvaceti a ne v osmnácti, kdy mají spoustu jiných starostí se školou nebo prací.