Kapitán juniorů David Štípek po přípravném turnaji nabádá k dodržování herního systému

Výtečnou prověrkou před startem juniorské extraligy byl Memoriál Libora Topolánka, který se poslední prázdninovou sobotu uskutečnil na pražských Lužinách. Mečouni o konečné vítězství bojovali až do posledního duelu. Za turnajem, kde se Plzeňané nakonec umístili třetí, se ohlíží kapitán týmu David Štípek.

Davide, máte za sebou přípravný turnaj Memoriál Libora Topolánka. Co vám turnaj ukázal?
V turnaji se nám potvrdilo, že pokud se v zápase držíme našeho herního systému, který nacvičujeme na tréninkách, tak jsme schopni porazit každého. To se nám jasně ukázalo hned v prvním zápase proti Letohradu, kdy nám vycházelo v podstatě všechno. A to vše jen díky tomu, že jsme hráli to, co máme. Bohužel sám nevím, co se dělo v dalších dvou zápasech. Nejprve s Kertem, kdy jsme prohráli na nájezdy a později s Kladnem, které nás porazilo, ač pouze o jednu branku, ale naše hra byla o poznání jiná, než v prvním zápase. Nedrželi jsme se toho, co nám funguje, a víme, že to na soupeře platí. Snažili jsme se vymýšlet někdy až zbytečně komplikované řešení herních situací. Určitě se v zápasech projevily i osobní dovednosti našich protihráčů, ať už v přesnosti přihrávek nebo v počtu vyhraných vyhraných vhazování nás týmy Kertu a Kladna jasně přehrávaly.

Turnaj byl výsledkově velice vyrovnaný. Dá se počítat, že se zúčastněné týmy budou prát na čele tabulky?
Nemůžu zatím s jistotou říct, kdo se bude na konci sezóny přetahovat o přední příčky tabulky, Memoriál Libora Topolánka byl jednou z prvních prověrek této sezóny pro všechny zúčastněné týmy. Všichni se teprve sehrávají, ale věřím že právě Kladno, Letohrad a Kert budou pro nás největší výzvou v nadcházející sezóně.

Tým juniorů odehrál před turnajem přátelský zápas se slovenským celkem Vranovem nad Toplou, byl znát na hřišti posun od zápasu s Vranovem?
Určitě by se mezi přípravným zápasem s Vranovem a zápasy odehranými na turnaji dalo najít pár rozdílů. V přípravném utkání jsme se s mladšíma klukama v podstatě teprve herně seznamovali a tréninků před zápasem také moc nebylo. Myslím si, že na turnaji jsme byli zase o malý kousek dál, než na zmiňovaném přípravném utkání.

Ty sám patříš k nejzkušenějším hráčům týmu, nastoupil jsi s kapitánským céčkem. Jak jsi vnímal novou roli?
V roli kapitána cítím zodpovědnost. Snažím se klukům v týmu, ať už na tréninku nebo v zápase, jít co nejlepším příkladem a dohlížet na to, aby v šatně a na hřišti všechno fungovalo tak, jak má. V týmu máme ale všichni úkol stejný, a to dát do všeho maximum. Céčko na dresu je pro mě bonus, za který jsem moc rád.

Během léta jsi nastoupil také za A-tým v přípravném duelu proti Kert Parku na zimním stadionu v Hořovicích. Byl to takříkajíc „jiný svět“ nebo ses dokázal poměrně rychle adaptovat na vyšší level?
Zahrát si za A-tým a nastoupit na hřiště jako nejmladší hráč týmu pro mě změna samozřejmě byla. Hra byla o dost rychlejší a tvrdší a trvalo mi se do takového tempa dostat. Naštěstí se s většinou kluků v týmu znám, ať už z loňské sezóny nebo ze společných tréninků. To mi v zápase dost pomohlo. Každopádně je to určitě skvělá zkušenost zahrát si takový zápas a doufám, že budu mít ještě někdy v průběhu sezóny možnost za A-tým nastoupit.

Je až neuvěřitelné, že poslední tři sezóny jsi zakončil se stříbrnou medailí na krku, zlato však vždy uniklo. Je pro tebe velkou motivací v posledním mládežnickém roce konečně uspět a dostat se s týmem na vrchol?
Další stříbrná medaile je pro mě noční můrou, doufám, že mi konečně na krku přistane i ta zlatá! Pro mě i pro tým je to největší motivací. Cílem na konci sezóny zvednout nad hlavu vysněný pohár.