Pavel Kaňák - kapitán týmu, dnes ředitel zimního stadionu v Klatovech

Jak jste si užil sobotní vzpomínkovou akci? Splnila vaše očekávání?
Rozhodně splnila, a abych pravdu řekl, dokonce i předčila. Nečekal jsem, že to bude takové a že se takto sejdeme.

Když jste viděl opět extraligový hokejbal nebyla ve vás touha skočit opět na hřiště?
To asi ne. Přeci jenom jsme všichni zestárli. Hlava by možná chtěla, ale jak by to asi vypadalo…(smích). Každopádně bych si někdy rád zahrál, ale za starou gardu nebo tak. Ale extraligu? To už ne.

Co se vám, jako kapitánovi týmu, vybaví, když si vzpomenete na finálovou sérii proti Ústí nad Labem?
Bylo to krásné, první titul pro Plzně. Všichni na to máme pěkné vzpomínky. Především mě se vryly do paměti vzpomínky ne přímo z hřiště, ale to, co se dělo kolem. Spoustu situací mám doteď živě před očima. Velmi rád na ně vzpomínám. Živě vidím svůj gól, pak rozhodující gól Radka Vavřičky v prodloužení. Jsem strašně rád, že jsem mohl být součástí tehdejší party, která si sedla lidsky a herně.

Jaké hlavní aspekty rozhodly o tom, že jste zvládli v letním horku v jeden den dvakrát porazit Ústí a dojít si pro titul?
Horko je slabé slovo. Když to řeknu jednoduše, chtěli jsme titul více než Ústí. Severočeši měli pět titulů po sobě a asi byli úspěchy trochu přežraní. Neměli takovou chuť, brali finále jako samozřejmost. Pro nás to byla první příležitost, kdy získat titul. Měli jsme proto podle mě větší chtíč než oni.

Byla hodně důležitá i parta, kterou jste měli?
Herně si myslím, že je vše plus mínus stejné. Chemie v kabině je enormně důležitá. Sedli jsme si lidsky i herně. Někdo to možná trochu podceňuje, ale podle mě byla tehdy parta velké závaží na miskách vah, byl to rozhodující faktor k titulu.

Předpokládám, že v sobotu si rozhodně bylo o čem povídat. Změnila se nějak parta prvních šampiónů?
Určitě jsme se změnili. Ale parta je pořád skvělá. Když jsme se viděli v hale nebo pak vzpomínali v hospodě, připadalo mi, že jsme se vrátili o dvacet let zpátky, protože ta atmosféra byla úžasná.

Na rozhodující zápasy si našlo cestu přes pět set diváků, byl postavená i tribuna ve Štruncových sadech. Jak jste to vnímal?
Před dvaceti lety byl hokejbal sport v plenkách. Nedá se to srovnat s tím, co se děje dneska. Pro nás to bylo science fiction. Tolik diváků na nějakém “ hokejbale,“ byli jsme za to rádi. Cestu si našlo na zápasy spousta kamarádů a známých, byla to bomba.

Přišlo vám, že se tehdy dostal hokejbal do povědomí více lidí?
Nevím, jestli tehdejší titul zvýšil zájem lidí o hokejbal. Tento sport měl nějaký vývoj, takže jedině v krátkodobém měřítku v Plzni, když jsme byli v následujících jednou druzí a dvakrát třetí. Tehdy jsme si přesně mysleli po titulu, že to půjde samo, a najednou nám vždy něco chybělo. Přesto jsme tím titulem v Plzni trochu asi více zpropagovali hokejbal mezi lidmi.

Tehdy se hrálo ještě ve čtyřech v poli, zatímco nyní už v pěti. V čem vidíte největší rozdíl v počtu hráčů na hřišti?
Nedá se to příliš srovnávat. Kromě počtu hráčů se tehdy hrálo s tenisákem napuštěným vodou, dneska se hraje s míčkem. Pravidla byla asi srovnatelná. Samozřejmě byl rozdíl v herních variantách oproti při hře v pěti. Přesto byl hokejbal dříve podle mého názoru více techničtější, bylo více prostoru na hřišti.

Josef Kadaně - dnes předseda klubu HBC Plzeň

Partu z roku 1997 si všichni chválí. Byl to ten hlavní důvod vítězství v extralize?
Skvělá parta byla jeden z klíčových faktorů, že jsme ten titul vyhráli. Dalším byl hlad po úspěchu. Vycítili jsme už na jaře 1996, že máme velkou sílu. Ačkoli jsme nevyhráli základní část, tak byl tým v play off naladěn výborně. Ve finále nám asi pomohla facka v úvodním utkání v Ústí, kde jsme neodehráli vůbec dobrý zápas. V obou domácích zápasech se skloubily oba faktory o nichž se zmiňuji.

Bylo náročné celou akci zinscenovat?
Ne nebylo. Spíš bylo trochu komplikované vymyslet rozumný scénář. Ve hře byl zápas s vítězi z r. 2005, ale nakonec jsme zvolili tento způsob. Snažili jsme se tuto vzpomínku propojit s případným TV zápasem. Komunikovali jsme s vítězem extraligy Kert Parkem, že by se zápas mohl odehrát v Plzni, ale to nakonec jak víme padlo. Jen od rozhodnutí, že budeme v TV na Kladně k zápasu s Ústím nebylo moc času, který nás trochu tlačil.

Splnila sobotní akce vaše očekávání?
Moje určitě ano a podle ohlasů spoluhráčů lze soudit, že se setkání povedlo. A to máme ještě minimálně jedno pokračování. Součástí výročí je, že tahle parta oblékne v lednu mistrovské dresy a znovu nastoupí do zápasů – v Novoročním poháru 2018. Myslím, že po turnaji bude stejně veselý večer jako v sobotu (mimochodem, opět se ukázalo jak se tenhle tým dokázal po zápasech skvěle bavit). Věřím, že nebudou chybět další mistři, kteří z různých důvodů do haly ani na pokračování nedorazili. A ještě k tomu očekávání. Jsem moc rád, že tu sobotu došlo k jistému propojení historie a současnosti klubu HBC Plzeň. Je moc dobře, že mnoho našich mladých hráčů žákovských a dorosteneckých mužstev mohlo z tribuny sledovat, ale i vzdát hold těm, kteří dokázali být nejúspěšnějšími hokejbalisty v republice. Je nezpochybnitelné, že tým z roku 1997 patří k tomu nejlepšímu v téměř třicetileté historii HBC Plzeň.