Povídání s předsedou Josefem Kadaněm - část první

Rok 2016 se rychle chýlí ke konci. Pro klub HBC Plzeň to byl šestadvacátý rok vcelku úspěšného fungování. Na závěr kalendářního jsme vyzpovídali muže, který se v klubu pohybuje od jeho založení a v současné chvíli jej řídí jako předseda. Na otázky odpovídal Josef Kadaně. Vy si tak můžete přečíst první část obsáhlého rozhovoru.

Pojďme si společně shrnout rok 2016. Klub letos zorganizoval dva tradiční turnaje. Pilsen Challenge pro mužské celky a červnový Pilsen Cup pro kategorii U15. Jak náročné je zorganizovat tato klání s mezinárodním obsazením? Patří pořádání těchto turnajů k pevné identitě HBC Plzeň?
Možná se to úplně nezdá, ale není snadné dostat na turnaje zahraniční týmy. Odráží to jen stav mezinárodního hokejbalu. A ten přes relativně početnou účast na seniorských mistrovství není moc dobrý. MS jsou jednorázové turnaje, kde se objeví týmy, jejichž činnost je jinak téměř neviditelná. Proto je na našich turnajích asi nejobtížnější získat účast jiných než českých týmů. K našemu klubu mezinárodní aktivity jednoznačně patří.

Dle všeho funguje také mezinárodní spolupráce. Není to tak dávno, co muži absolvovali cestu do Kanady, starší žáci se zúčastnili turnaje v Gajarech a celky mladšího dorostu a mladších žáků si zpříjemnily závěr sezóny cestou do švýcarského Zugu, v té době dějiště seniorského šampionátu. S jakými kluby v zahraničí má klub nadstandardní vztahy?
Dřív to byl jen švýcarský Oberwil. Dnes je těch mužstev více. Např. se slovenským Ružinovem jsme se dohodli na participaci dvou turnajů během roku. V Bratislavě v srpnu, u nás tradičně v únoru. Spolupracujeme se švýcarskou Belpou, anglickým hokejbalem, hokejovým klubem z německého Weidenu. Samostatnou kapitolou je spolupráce s Gary Slavinem, bývalým manažerem kanadských reprezentací. Pojí nás přátelství a zejména proto se v Plzni již mnohokrát objevil kanadský výběr. Ostatně, v červnu přijede výběr West Coast Express obhajovat letošní triumf na žákovském Pilsen Cupu.

Nyní probíhá zimní pauza, za pár týdnů ale bude příprava na jaro v plném proudu. Dříve v lednových či spíše únorových termínech klub pořádal mnohem více turnajů, včetně těch mládežnických od mladších žáků po starší dorost. Čím to, že se od těchto aktivit upustilo?
Asi bychom v zimě nedělali nic jiného, než pořádali turnaje… Zvolnili jsme, ale i tak pořádáme za zimu nejméně tři. Tuto zimu jich bude po delší době ještě více. K Novoročnímu poháru, Pilsen Challenge a turnaje přípravek organizujeme i turnaj pro mladší žáky a mladší dorost. Oba dva se zahraničními týmy.

Právě k mládeži jste se opět přesunul před začátkem sezóny 2016/17. Po čtyřech sezonách na lavičce Áčka vedete znovu žákovské družstvo. Byla tato změna spontánním rozhodnutím nebo dlouhodobým plánem?
Bylo to rozhodnutí vyplývající z nastalé situace. Ještě v zimě jsem měl v plánu pokračovat tuto sezonu u Áčka, ale v květnu jsem věděl, že už nemám tu potřebnou energii. A být u týmu, který je dobrý, jenom ze setrvačnosti, to nemá žádného smyslu. U mladších žáků končil Michal Sýkora a já začal přemýšlet o tomhle týmu. Věřil jsem, že to bude pro mne nový impuls a podzim to potvrdil.

S A-týmem jste v loňské sezóně předvedli spanilou jízdu základní části, po které jste šli do play-off z prvního místa. V semifinále ale v pětizápasové bitvě nakonec podlehli Kladnu. Jak se s odstupem díváte na hořký konec a celou sérii?
Jako na promarněnou šanci. Jsem zastáncem tvrzení, že pokud je možnost uspět, má se ta možnost plně využít. A my uspět mohli. Ale už třetí zápas ČF v Třinci nestál z naší strany za moc. Vyhráli jsme ho, to ano, ale málo jsme si uvědomovali, že takhle na vrchol nemůžeme dojít, že jinak svoji šanci promarníme. A to se nakonec stalo.
Avšak celkově ta sezona byla výborná. Málokterý tým v mé trenérské minulosti měl to, co ten loňský. Bylo příjemné tohle mužstvo vést. O to více je škoda, že jsme naše možnosti jen naznačili.

Áčko bralo nakonec bronz. Mládežníci ale po delší době žádnou medaili celorepublikového měřítka do klubové vitríny nepřidali. Starší dorost skončil ve čtvrtfinále, mladší dorost nepostoupil vůbec na finálový turnaj, starší žáci na něm skončili šestí. Mladší žáci s přehledem ovládli svoji skupinu se ztrátou jediného bodu, ovšem finálový turnaj se v jejich kategorii nekonal. Hodnotíte z pozice předsedy klubu sezónu jako úspěšnou?
Oba dorosty i starší žáci měli dobrou základní část. Nevyšel závěr. Nikomu z nich. Někde chyběl drajv, někde možná trochu více štěstí, někde větší hlad po úspěchu. Každá sezona je trochu jiná. Ostatně letos máme tři týmy po podzimu na vedoucích místech s výbornými výsledky. A starší žáci, pokud tento nepočetný tým nebudou kosit další zranění, dají ještě na jaře o sobě vědět.

Pojďme na chvilku pryč od výsledků. Rok 2016 byl spojení s letní olympiádou v brazilské metropoli Rio de Janeiro. V souvislosti s ní se na čtyřech místech republiky objevili rozlehlé olympijské parky, kde se prezentovali různé sporty a to včetně hokejbalu. Plzeň nebyla výjimkou a o hokejbal byl veliký zájem. Se stavbou hřiště i dohlížením na správný chod stanoviště pomáhali hráči i trenéři všech kategorií. A neslo to ovoce, hokejbalový plácek byl v kurzu! Čekal jste takový zájem? A jaké byly přípravy?
Upřímně, jsem na pochybách, že bychom se toho podruhé zhostili ve stejném rozsahu. Nikdo s takovouto akcí neměl moc zkušenosti. I když jsme se připravili myslím dobře, tak ten rozsah – maraton 17 dní v kuse byl velký zápřah pro všechny. Ukázalo se ale také, že máme klub, který dokáže takhle velkou akci zajistit. A to ještě ve veliké kvalitě. Hokejbal byl v plzeňském parku vidět a návštěvníky bavil. Ale bylo to fakt náročné. Stále však při vzpomínkách na tuto akci jsem plný hrdosti a i pýchy na to, jaké mám kolegy a jaké máme hráče, kteří od starších žáků po áčko odvedli parádní počin.