Na Pilsen Challenge 2016 jste se opět postavil do branky hokejbalové Plzně. Kdy a jak vznikla myšlenka toho, že znovu obléknete dres s mečounem na hrudi?
Někdy ke konci loňského roku, kdy mě oslovil trenér Josef Kadaně s určitou vizí. Chtěl jsem si to nechat projít hlavou a na schůzce po Novém roce jsme se domluvili, že to zkusíme.

Můžete prozradit, jaká je Vaše domluva s trenérem Kadaněm. Ukážete se v dresu Plzně i v soutěžních zápasech?
Vypadá to tak, že ano. Chtěli jsme si nejprve vyzkoušet zátěž v nějakém utkání v přípravě a shodli jsme se, že Pilsen Challenge je ideální příležitost. Trenér chce mít pro play off každý post zesílený. I brankářský. Nicméně, myslím si, že Plzeň má v současné době oba gólmany kvalitní. Kluci mají před sebou velkou perspektivu a klub se už teď má o koho opřít, zvláště Petr Kráčina ukazuje, že je dobrý brankář.

Jak jste se cítil v zápase proti Ružinovu? Přeci jen, mnoho práce jste neměl. Plzeň vyhrála 9:1 a soupeře téměř k ničemu nepustila.
Cítil jsem se naprosto normálně, bez stresu. Pravda, moc práce jsem neměl. Spíš pro mě byla horší rozcvička, tam jsem se docela zavařil. Jinak zápas proběhl v pohodě.

A co „hokejbalová aklimatizace“? Absolvoval jste nějaký trénink s A-týmem?
Ano, jeden ve středu a v sobotu jsem šel chytat. Trénink byl pro mě možná lepší, než zápas s Ružinovem. Zachytal jsem si a docela jsem se zpotil.

Jak Vás vůbec dnešní A-tým přijal? Kádr se velice proměnil. Například gólmanská jednička Petr Kráčina s Markem Švarcem, coby nejproduktivnějším hráčem mečounů na podzim, nastupovali v době Vašeho konce v kategorii starších žáků. Stejně tak Lukáš Hanuš a Martin Kunzmann.
Já jsem většinu znal, s někým jsem se potkával v týmu. Některé znám od vidění či z hokeje. Samozřejmě, tým je hodně mladý. S mladšími jsme si podali ruku a nic speciálního neproběhlo. A jak mě tým přijal? To nevím, každopádně má A-tým velmi pohodovou kabinu.

Pojďme k již zmíněnému konci. Skončil jste po sezóně 2009/2010, kdy Plzeň zvítězila v základní části a nakonec brala stříbro. To vše v 28 letech, co stálo za jejím tehdejším ukončením aktivní kariéry?
Nic zvláštního, prostě jsem se tak rozhodl. Ze dne na den. Nic proti hokejbalu nemám, ale má práce s hokejisty je časově náročná, mám dva syny. Zvážil jsem své pro a proti a rozhodl se tak. Na hokejbal se stále chodím koukat a sleduju jej, mám tu spoustu kamarádů.

Během pěti let se plzeňský hokejbal v mnohém změnil. Například po podzimní části sezony 2012/13 se mečouni krčili na chvostu tabulky v barážovém pásmu extraligy. Nyní ji vedou a jsou horkým kandidátem na titul. Co na to říkáte
Jak už jsem se zmínil předtím, hokejbal sleduji pořád. Vím, že letos mají kluci sezónu rozjetou výborně. Uvidíme, kam tým nakonec dojde. Pokud budu v brance, budu chtít týmu pomoct dosáhnout společného cíle.

Pracujete jako masér a kustod u HC Škoda Plzeň. S týmem jste byl u historického titulu v roce 2013. Co všechno vaše práce obnáší? Naplňuje vás to?
Obnáší téměř vše okolo týmu. Praní dresů, připravování pití, opravy výstroje, broušení bruslí, izolepy k hokejkám…Je to náročná práce, ale baví mi to. Sám jsem hokej hrával a byl jsem rád, když jsem si sám mohl něco opravit z výstroje. Takže v tom pokračuji. Ohledně masírování to není tak horké, na to jsme u týmu tři, takže kluci spíše využívají kolegy. Ale když je potřeba přiložit ruku k dílu, tak masíruji. Je to hodně časově náročné, nemám k tomu žádný koníček. Mám práci od nevidím do nevidím a pak se snažím věnovat rodině. Oba kluci také hrají hokej. Takže když to shrnu, je to náročné, ale baví mi to.

Právě na plzeňském zimním stadionu jste s českou reprezentací vybojoval zlato na veleúspěšném Mistrovství světa 2009. Na semifinále proti Slovensku dorazilo 4058 diváků. Což znamenalo rekord, který byl překonán ve vítězném finále s Indií, do hlediště si našlo cestu 6544 fanoušků. Je právě zisk zlaté medaile z MS největším úspěchem? Co dalšího řadíte k Vašim úspěchům?
Já osobně si možná více cením více zlaté medaile z juniorského šampionátu 2002 z Champery, tam jsem odchytal celé mistrovství světa. Asi z hlediska toho, že semifinále na plzeňském MS se Slovenskem mi nevyšlo. Po dvou třetinách jsme prohrávali 4:2 a trenéři mi stáhli ze hry. Finále jsem sledoval pouze ze střídačky. Samozřejmě jsem fandil, abychom vyhráli, protože atmosféra byla neskutečná. Gólmani se musí sžít se svojí rolí, ale já tomu asi tehdy nedal tolik, co jsem mohl. Takže proto.
A co další úspěchy? Nominace na MS U20 v hokeji a samozřejmě titul s hokejisty 2013, na to také rád vzpomínám.

K učinkování Petra Šulana se vyjádřil také trenér Josef Kadaně

Po skončení podzimní části jsem začal hodnotit naše reálné možnosti na jaře a došel jsem k závěru, že máme velmi dobré brankářské duo, ale ti kluci zatím nemají moc zkušeností s play off mužské extraligy. Mužstvo by potřebovalo vedle těchto mladíků i zkušeného parťáka. A Petr Šulan je přesně ta osoba, která to splňuje. Kvalita, zkušenosti, přehled, výborná práce s holí. Gólmanský post by měl být naší silnou stránkou. Navíc je jedním z nás. Klubový hráč. Pořád je s řadou hráčů v úzkém kontaktu. Chodí se dívat na zápasy. Lepší variantu neznám. Přivést ke stávající dvojici dalšího brankáře je samozřejmě trochu ošemetná věc a proto jsem věc důkladně probíral také s Petrem i Jirkou. Chci, aby na jaře chytali všichni. Já jsem mimo to moc rád, že Jirka Návara v této sezoně ukazuje, že je velmi dobrý gólman. Byl trochu podceňovaný, ale já v něm vidím kvalitního extraligového brankáře. Už teď jsou s Petrem Kráčinou silná dvojice.

Petr Šulan při nástupu k zápasu Pilsen Challenge 2016. FOTO: Tomáš Salfický.