Jaroslav Liška a spol. přivezli z Villachu další stříbrné medaile
Hned čtveřice hráčů HBC Plzeň odcestovala na mistrovství světa hráčů do 20 let, které se uskutečnilo v Rakouském Villachu. Družstvo trenérů Jiřího Mašíka a Rostislava Kurfürsta obsadilo druhou pozici. Stříbrnou medaili si tak přivezl také útočníka Jaroslav Liška, který v rozhovoru popisuje, co spolu se svými parťáky na šampionátu zažil.
Sezónu sis prodloužil účastí na MS U20 ve Villachu. Vybojovali jste stříbrné medaile, takže nejspíš převládá spokojenost...
Když hodnotím vše zpětně tak určitě. Nicméně namístě bylo druhé místo spíš zklamáním, jak už tak po prohraném finále bývá. Stříbrných medailí se letos urodilo až dost, mohla konečně přijít i zlatá. Ale je třeba přiznat, že výsledek zcela odpovídal skutečnosti.
Nad síly českého týmu byla nakonec jen Kanada, která zvítězila v obou vzájemných duelech. V čem byla lepší než ostatní týmy?
Kanaďané byli lepší hlavně fyzicky, silnější, rychlejší, hráli přímočaře a téměř nedělali chyby. Nechci říct, že by se Kanada nedala porazit, musela by se ale sejít celá řada aspektů. Hrát bez chyby, makat na víc jak sto procent, nedělat fauly, trochu znervóznět soupeře a také mít štěstí. To se v našich zápasech dařilo maximálně tak po dobu jedné třetiny.
Vrchol turnaje přišel možná už v pátek, když jste zvládli těžké utkání s Rakušany a samostatná střílení se Slováky. Vnímáš to také tak?
Rozhodně. Byl to krásný sportovní zážitek a pro nás herní vrchol turnaje. Obzvlášť rozstřel se Slováky. Samozřejmě nejprve bylo potřeba porazit Rakušany, což nebyl lehký úkol. Zvlášť konec utkání byl poměrně komplikovaný. Myslím, že jsme ale všichni věděli, že to utkání zvládneme, protože byla znát velká vnitřní síla týmu. Na penalty proti Slovensku jsme byli hodně motivovaní, věřili si a povedlo se.
Ten den byla také cítit velká podpora fanoušků, kteří neváhali do Villachu přijet a podpořit Vás. Jak jste to vnímali na hřišti, pomohlo vám povzbuzování z hlediště?
Pomohla nám podpora nejen přímo v hledišti, ale i z domova. Za úspěch, který se nám povedl, bych chtěl poděkovat všem fandům, kamarádům, přátelům, rodičům i dalším členům rodiny, kteří nás podporovali a hodně nám pomohli. I díky nim se podařilo vytvořit výbornou atmosféru.
V kádru národního týmu byli čtyři hráči z Plzně. Bylo pro tebe výhodou, žes měl v týmu hráče, které znáš s klubu a se kterými jsi už hrál?
Určitě ano, i když to byla výhoda především na prvních kempech když se reprezentace tvořila. Myslím, že kluci v týmu si pak navzájem sedli a zapadnout nebyl problém.
Sám jsi byl asistentem kapitána a chodil na hřiště v důležitých chvílích. To svědčí o dobře načasované formě...
Forma opravdu přišla v čas... Už na posledních přípravných akcí jsem se cítil výborně, možná i líp než na šampionátu. Paradoxně mi asi pomohlo to, že jsem během play-off nebyl v takovém zápřahu a byl připraven na vrchol sezony ve Villachu.
Odehráli jste se Slováky, Spojenými státy a Kanadou řadu těžkých utkání, navíc jsi zažil velký mezinárodní turnaj a vše, co k tomu patří včetně propagačních akcí. Kolik zkušeností si z toho můžeš jako mladý hráč vzít a přenést do dalších zápasů?
I přes odlišnost mezinárodního a klubového hokejbalu určitě hodně. Z každého fyzicky i psychicky složitého zápasu si člověk vezme ponaučení, jak co udělat příště. Důležité je poznat jakým způsobem se koncentrovat v tak důležitých okamžicích. Velký dík za to patří trenérům, hlavně hlavnímu trenérovi panu Mašíkovi, který nás připravoval i mentálně.
Světovým šampionátem pro tebe skončila možnost hrát mládežnický hokejbal. Jak těžké bude prosadit se mezi muži?
To jsem myslím, poznal už v letošní sezóně. Oproti mládeži je soutěž daleko silovější, hráči jsou zde vyspělí, jsou chytřejší na hřišti. Je potřeba rychle se přizpůsobit, nezmatkovat na place. Koncentrace kvalitních hráčů je velká, bude to těžké, ale s tréninkem to půjde.
V sezóně jsi už odehrál za A-tým několik zápasů, vyzkoušel sis 1. ligu v Třemošné. Co je tvým osobním cílem pro další ročník?
Vždy si dávám nějaký konkrétní cíl, je ho potřeba mít, aby bylo o co hrát. Teď ale musím přiznat, že nevím. Po MS jsem si žádný zatím nevytyčil. Chci si po náročné sezóně od hokejbalu alespoň měsíc odpočinout, vše si srovnat. Pak nastoupím do přípravy s A-týmem Plzně a uvidí se. Rád bych si za rok zase na krk pověsil další placku.
Když hodnotím vše zpětně tak určitě. Nicméně namístě bylo druhé místo spíš zklamáním, jak už tak po prohraném finále bývá. Stříbrných medailí se letos urodilo až dost, mohla konečně přijít i zlatá. Ale je třeba přiznat, že výsledek zcela odpovídal skutečnosti.
Nad síly českého týmu byla nakonec jen Kanada, která zvítězila v obou vzájemných duelech. V čem byla lepší než ostatní týmy?
Kanaďané byli lepší hlavně fyzicky, silnější, rychlejší, hráli přímočaře a téměř nedělali chyby. Nechci říct, že by se Kanada nedala porazit, musela by se ale sejít celá řada aspektů. Hrát bez chyby, makat na víc jak sto procent, nedělat fauly, trochu znervóznět soupeře a také mít štěstí. To se v našich zápasech dařilo maximálně tak po dobu jedné třetiny.
Vrchol turnaje přišel možná už v pátek, když jste zvládli těžké utkání s Rakušany a samostatná střílení se Slováky. Vnímáš to také tak?
Rozhodně. Byl to krásný sportovní zážitek a pro nás herní vrchol turnaje. Obzvlášť rozstřel se Slováky. Samozřejmě nejprve bylo potřeba porazit Rakušany, což nebyl lehký úkol. Zvlášť konec utkání byl poměrně komplikovaný. Myslím, že jsme ale všichni věděli, že to utkání zvládneme, protože byla znát velká vnitřní síla týmu. Na penalty proti Slovensku jsme byli hodně motivovaní, věřili si a povedlo se.
Ten den byla také cítit velká podpora fanoušků, kteří neváhali do Villachu přijet a podpořit Vás. Jak jste to vnímali na hřišti, pomohlo vám povzbuzování z hlediště?
Pomohla nám podpora nejen přímo v hledišti, ale i z domova. Za úspěch, který se nám povedl, bych chtěl poděkovat všem fandům, kamarádům, přátelům, rodičům i dalším členům rodiny, kteří nás podporovali a hodně nám pomohli. I díky nim se podařilo vytvořit výbornou atmosféru.
V kádru národního týmu byli čtyři hráči z Plzně. Bylo pro tebe výhodou, žes měl v týmu hráče, které znáš s klubu a se kterými jsi už hrál?
Určitě ano, i když to byla výhoda především na prvních kempech když se reprezentace tvořila. Myslím, že kluci v týmu si pak navzájem sedli a zapadnout nebyl problém.
 Jaroslav Liška spolu s dalšími hráči U20, kteří se zúčastnili promo akce v nákupním centru ve Villachu |
Sám jsi byl asistentem kapitána a chodil na hřiště v důležitých chvílích. To svědčí o dobře načasované formě...
Forma opravdu přišla v čas... Už na posledních přípravných akcí jsem se cítil výborně, možná i líp než na šampionátu. Paradoxně mi asi pomohlo to, že jsem během play-off nebyl v takovém zápřahu a byl připraven na vrchol sezony ve Villachu.
Odehráli jste se Slováky, Spojenými státy a Kanadou řadu těžkých utkání, navíc jsi zažil velký mezinárodní turnaj a vše, co k tomu patří včetně propagačních akcí. Kolik zkušeností si z toho můžeš jako mladý hráč vzít a přenést do dalších zápasů?
I přes odlišnost mezinárodního a klubového hokejbalu určitě hodně. Z každého fyzicky i psychicky složitého zápasu si člověk vezme ponaučení, jak co udělat příště. Důležité je poznat jakým způsobem se koncentrovat v tak důležitých okamžicích. Velký dík za to patří trenérům, hlavně hlavnímu trenérovi panu Mašíkovi, který nás připravoval i mentálně.
Světovým šampionátem pro tebe skončila možnost hrát mládežnický hokejbal. Jak těžké bude prosadit se mezi muži?
To jsem myslím, poznal už v letošní sezóně. Oproti mládeži je soutěž daleko silovější, hráči jsou zde vyspělí, jsou chytřejší na hřišti. Je potřeba rychle se přizpůsobit, nezmatkovat na place. Koncentrace kvalitních hráčů je velká, bude to těžké, ale s tréninkem to půjde.
V sezóně jsi už odehrál za A-tým několik zápasů, vyzkoušel sis 1. ligu v Třemošné. Co je tvým osobním cílem pro další ročník?
Vždy si dávám nějaký konkrétní cíl, je ho potřeba mít, aby bylo o co hrát. Teď ale musím přiznat, že nevím. Po MS jsem si žádný zatím nevytyčil. Chci si po náročné sezóně od hokejbalu alespoň měsíc odpočinout, vše si srovnat. Pak nastoupím do přípravy s A-týmem Plzně a uvidí se. Rád bych si za rok zase na krk pověsil další placku.
