Podzim jste vynechal kvůli těžké zlomenině kotníku. Počítal jste ještě s tím, že se vrátíte na jarní část sezóny do základní sestavy?
Ani moc ne. Když jsem viděl, jak pomalu se noha hojí a že nemohu vůbec našlapovat, nevypadalo to moc nadějně. Navíc je tu hodně hráčů a tvrdý boj o místo. Ale návrat se povedl a kromě Pilsen Cupu jsem odehrál celé jaro.

Od trenéra zatím dostáváte hodně důvěry a dostatek prostoru na hřišti...
Hraju sice méně než loni, kdy jsem byl zvyklý hrát v první nebo druhé lajně, ale jsem spokojený. Zřejmě jde o mou poslední sezónu a užívám si každou chvilku na hřišti. Jsem rád, když dostanu důvěru v důležitých momentech a můžu hrát zápasy až do konce jako tomu bylo třeba v Hradci.

Jak vnímáte, že se po vašem boku točí ve třetí formaci řada hráčů?
Nevadí mi to. Hokejbal je kolektivní hra a tak je třeba to vnímat. Není to pro mne žádná novinka, také v uplynulých letech jsem hrál v lajně s řadou spoluhráčů.

Spolu s Mariánem Juráčkem patříte k nejzkušenějším hráčům týmu. Je vaše role v kabině něčím specifická?
Neřekl bych. Nemám až zas tolik zkušeností s hokejbalem. Do týmu jsem přišel z nižší soutěže, nemám v extralize odehráno tolik let co někteří spoluhráči. Ale předtím jsem hrál hokej v Berouně a tam jsem si také několikrát vyzkoušel play-off, kdy přišlo hodně diváků, takže atmosféru důležitých zápasů dobře znám.

S Kladnem zatím svádíte podle očekávání vyrovnané boje...
Už podle tabulky je jasné, že tyhle dva týmy jsou na stejné úrovni. Sice jsme v základní části doma jednoznačně zvítězili, ale to bylo otázkou několika branek hned v úvodu. Naopak Kladno dokázalo v Plzni vyhrát loni v semifinále.

Jsou Středočeši o tolik kvalitnějším týmem než semifinálový soupeř z Hradce Králové?
Největším rozdílem je, že Kladno má hodně vyrovnaný tým. Hradec v důležitých momentech sázel v podstatě jen na tři hráče, což je málo. Naopak Kladno má tři kvalitní lajny.

Finálová utkání jsou zatím tak vyrovnaná a úporná, že brankových příležitostí je k vidění naprosté minimum. Pro vás útočníky to musí být hodně těžké...
Je to fakt, přesto jsem měl v prvním zápase dvě dobré šance. Jednu střelu mi brankář chytil a při druhém zakončení jsem o něj zakopl. Kdybych nezakopl, mohl jsem možná dát gól a utkání by dopadlo jinak. Ale je pravda, že proti nám stojí velcí silní obránci, mezi nimi několik reprezentantů. Je to výzva, musíme zabojovat a každý ukázat, co v něm je.

Recept na vstřelení branky zatím úspěšně našla snad jen první kladenská formace. Čím to, že její kombinace tak vycházejí?
Jsou to šikovní hráči, silní, rychlí. Je vidět, že si zápasy užívají a hrají úplně naplno. Mají trochu štěstí, ale jdou mu naproti a ono se jim lepí na hokejky.

Nejvýraznější moment jste zažil v druhém duelu, kdy jste srovnával na 2:2. Jak se ta branka zrodila?
Kladenští se všichni zapomněli u mantinelu, kde měl míček Marián Juráček. Já jsem si řekl, že půjdu do volného prostoru a Marián to udělal zkušeně. Zvedl hlavu, podíval se a dal mi přesnou přihrávku. Střela sice letěla perfektně do branky, ale neměl jsem čas mířit. Přišel míč, já ho poslal na branku a spadlo to tam.

I díky této trefě je stav série 1:1. Co očekáváte od dvojice zápasů na hřišti soupeře?
Samozřejmě nás nečeká nic jednoduchého. Myslím si, že nebude hrát roli povrch jako třeba v Hradci. Kladno má stejně technické hráče jako my a naše hala jim musela vyhovovat. Navíc na Kladně je dobrý asfalt. Budou to opět dva vyrovnané zápasy a já doufám, že dvakrát uspějeme. Podpora diváků na domácím hřišti je sice hezká, ale nezlobil bych se, ani kdybychom slavili už v neděli.