Teď musíme doma udělat devět bodů, hecuje kapitán Kadaně
Jako správný kapitán má lví podíl na excelentním vstupu Škodovky do extraligové sezóny. Ze své pozice ostřelovače za modrou čárou nasázel soupeřům čtyři branky a u dalších devíti asistoval. Martin Kadaně přesto neusíná na vavřínech a v rozhovoru dává jasně najevo, že plzeňský tým je teprve na začátku dlouhé cesty.
Poslední utkání na Palmovce proti Kovu jste vyhráli podle výsledku jasně 4:0, přesto průběh nebyl tak jednoznačný. Čím to, že se tým z dolní poloviny tabulky tak dlouho držel?
Mělo to dva důvody. V pěti jsme byli jednoznačně lepším týmem, ale v první třetině jsme neproměnili řadu vyložených šancí a v té druhé jsme pak byli hodně vylučováni. Ve čtyřech se těžko dávají góly, proto byl po druhé třetině stav stále jen 1:0.
Což vás muselo trochu znejistit...
Bylo by krásné pokaždé vést v třetí minutě 3:0, ale to se stane málokdy. Čím déle je zápas vyrovnaný, tím je samozřejmě nervozita vyšší, protože se může stát cokoliv. Stačí jedna maličkost a soupeř může vyrovnat nebo jít do vedení. Ale je na nás zkušených hráčích, abychom nepanikařili, že vedeme jen 1:0. I kdyby Kovo vyrovnalo, hráli bychom pořád naši hru a věřili, že dáme další branky.
Přestože jste nakonec vyhráli, stojí za zmínku, že častá hra v oslabení vás musí stát hodně sil. Na Kladně právě velký počet nedovolených zákroků asi hodně ovlivnil konečný výsledek utkání a první ztrátu v sezóně...
Neřekl bych, že by vyloučení bylo vyloženě moc. Ale je pravda, že soupeře většinou přehráváme, on začne hrát na hraně pravidel a my se necháváme zbytečně vykolejit. Samozřejmě rozhodčí vždy vidí spíše oplácení než první zákrok. V kabině se o tom hodně bavíme, protože hra v oslabení stojí těch osm lidí, kteří se protočí na hřišti, hodně sil. Třeba na Kovu jsme takto odehráli skoro celou druhou třetinu a pak je těžké hrát kvalitně ještě dalších patnáct minut.
V Praze jste šli do vedení po vaší přesilovkové trefě. Právě hra v početní výhodě týmu v sezóně hodněkrát pomohla. V čem je kouzlo úspěšné přesilovkové souhry?
S Ondrou Kejřem a Markem Lendlem, který nám na Kovu chyběl, hraji už hodně dlouho a jsme spolu sehraní. Vím, kam dát přihrávku, kam spoluhráči poběží. U dalších hráčů je to dáno hlavně jejich šikovností. Třeba Marián Juráček nebo Honza Pospíšil dokážou dát hře myšlenku nebo tvrdě vystřelit.
Vaše souhra s Ondřejem Kejřem je nevídaná. Přece jen tak sehrané duo útočník – obránce se často nevidí...
Trenér Kurfürst nás pořád vede k tomu, aby útočníci využívali více obránců. Ondra právě tyhle přihrávky umí dávat. Načasuje příhru tak, aby mne nedostal do horší pozice, než ve které sám byl. Naopak on ví, že pokud si naběhne mezi obránce a bude to jen trochu možné, dám mu přihrávku přes půl hřiště a on může zakončovat.
Dosavadní úspěchy nejsou ale jen o souhře vás dvou nebo první formace. Daří se celému týmu a dokážete pravidelně bodovat. V čem je rozdíl oproti minulé sezóně, kdy jste soupeře přehrávali, ale tolik bodů jste nesbírali?
Sklízíme produkt několikaleté práce. Základ současného týmu byl položen už po titulu v roce 2005. Zažili jsme lepší i horší léta a také několik trenérů. Loni s Rosťou Kurfürstem přišel trochu jiný pohled na hru a hlavně důsledná fyzická příprava, ze které hodně těžíme. Před sezónou přišli zkušení hráči a několik mladých, kteří se výborně zapracovali.
Podle statistik zatím pracuje výborně především obrana. Ze hry jste dostali v osmi utkáních stejný počet branek...
V každém sportu jako je hokejbal musíte mít kvalitního brankáře a my máme v týmu hned dva. Což je základ. K tomu dobře funguje obrana, ale ani to by ještě nestačilo. Pokud by útočníci nehráli zodpovědně dozadu, soupeř by vykoupal obránce i brankáře. Od Opavy hrajeme obranější styl hry. Nikam se zbytečně při napadání neženeme, tvoříme kompaktní blok a sbíráme nepovedené přihrávky.
Vy sám hrajete v obraně s Michalem Bezděkem, který v létě přišel ze staršího dorostu. Je v něčem odlišné hrát s takto mladým hráčem oproti zkušenějším kolegům?
Neřekl bych, že by byl v něčem vyloženě problém nebo nějaká velká odlišnost. S Michalem si hodně vyhovujeme, protože já jsme typ hráče, který se věnuje hlavně obraně a nemá žádné útočné choutky. Naopak on může vyrážet dopředu. Michal Bezděk i Michal Slanec jsou dospělí hráči, kteří jenom potřebují odehrát více zápasů a dostat klid do rukou. Musí se naučit dělat věci, které budou v budoucnu dělat úplně automaticky.
Teď vás čekají tři utkání proti papírově snazším soupeřům. Jak se projevuje, že teď již prakticky do všech utkání jdete v roli favorita? Nesvazuje to hráčům trochu ruce?
Má to dvě roviny. V první řadě je pro nás příjemné být na špici. Jsem v týmu od roku 1995 a nepamatuji takový začátek. Nikdy jsme neměli tolik bodů a takové skóre. Druhou věcí je přístup soupeře k utkání. Protože my jsme favority a oni se zatáhnou a čekají, co vytvoříme. V tu chvíli se nám špatně prostupuje kompaktní obranou. Ale zatím jsme vždy našli na soupeře nějaký recept a držíme neporazitelnost v základní hrací době.
Jak dlouho může bodová série vydržet...
Budeme ji chtít udržet co nejdéle, ale je jasné, že to jednou z jakéhokoliv důvodu nevyjde. Teď máme před sebou o víkendu dva domácí zápasy, ve kterých musíme jednoznačně zvítězit. I když žádný soupeř nepřijede odevzdaný a my budeme muset opět podat stoprocentní výkon.
Mělo to dva důvody. V pěti jsme byli jednoznačně lepším týmem, ale v první třetině jsme neproměnili řadu vyložených šancí a v té druhé jsme pak byli hodně vylučováni. Ve čtyřech se těžko dávají góly, proto byl po druhé třetině stav stále jen 1:0.
Což vás muselo trochu znejistit...
Bylo by krásné pokaždé vést v třetí minutě 3:0, ale to se stane málokdy. Čím déle je zápas vyrovnaný, tím je samozřejmě nervozita vyšší, protože se může stát cokoliv. Stačí jedna maličkost a soupeř může vyrovnat nebo jít do vedení. Ale je na nás zkušených hráčích, abychom nepanikařili, že vedeme jen 1:0. I kdyby Kovo vyrovnalo, hráli bychom pořád naši hru a věřili, že dáme další branky.
Přestože jste nakonec vyhráli, stojí za zmínku, že častá hra v oslabení vás musí stát hodně sil. Na Kladně právě velký počet nedovolených zákroků asi hodně ovlivnil konečný výsledek utkání a první ztrátu v sezóně...
Neřekl bych, že by vyloučení bylo vyloženě moc. Ale je pravda, že soupeře většinou přehráváme, on začne hrát na hraně pravidel a my se necháváme zbytečně vykolejit. Samozřejmě rozhodčí vždy vidí spíše oplácení než první zákrok. V kabině se o tom hodně bavíme, protože hra v oslabení stojí těch osm lidí, kteří se protočí na hřišti, hodně sil. Třeba na Kovu jsme takto odehráli skoro celou druhou třetinu a pak je těžké hrát kvalitně ještě dalších patnáct minut.
V Praze jste šli do vedení po vaší přesilovkové trefě. Právě hra v početní výhodě týmu v sezóně hodněkrát pomohla. V čem je kouzlo úspěšné přesilovkové souhry?
S Ondrou Kejřem a Markem Lendlem, který nám na Kovu chyběl, hraji už hodně dlouho a jsme spolu sehraní. Vím, kam dát přihrávku, kam spoluhráči poběží. U dalších hráčů je to dáno hlavně jejich šikovností. Třeba Marián Juráček nebo Honza Pospíšil dokážou dát hře myšlenku nebo tvrdě vystřelit.
Vaše souhra s Ondřejem Kejřem je nevídaná. Přece jen tak sehrané duo útočník – obránce se často nevidí...
Trenér Kurfürst nás pořád vede k tomu, aby útočníci využívali více obránců. Ondra právě tyhle přihrávky umí dávat. Načasuje příhru tak, aby mne nedostal do horší pozice, než ve které sám byl. Naopak on ví, že pokud si naběhne mezi obránce a bude to jen trochu možné, dám mu přihrávku přes půl hřiště a on může zakončovat.
Dosavadní úspěchy nejsou ale jen o souhře vás dvou nebo první formace. Daří se celému týmu a dokážete pravidelně bodovat. V čem je rozdíl oproti minulé sezóně, kdy jste soupeře přehrávali, ale tolik bodů jste nesbírali?
Sklízíme produkt několikaleté práce. Základ současného týmu byl položen už po titulu v roce 2005. Zažili jsme lepší i horší léta a také několik trenérů. Loni s Rosťou Kurfürstem přišel trochu jiný pohled na hru a hlavně důsledná fyzická příprava, ze které hodně těžíme. Před sezónou přišli zkušení hráči a několik mladých, kteří se výborně zapracovali.
Podle statistik zatím pracuje výborně především obrana. Ze hry jste dostali v osmi utkáních stejný počet branek...
V každém sportu jako je hokejbal musíte mít kvalitního brankáře a my máme v týmu hned dva. Což je základ. K tomu dobře funguje obrana, ale ani to by ještě nestačilo. Pokud by útočníci nehráli zodpovědně dozadu, soupeř by vykoupal obránce i brankáře. Od Opavy hrajeme obranější styl hry. Nikam se zbytečně při napadání neženeme, tvoříme kompaktní blok a sbíráme nepovedené přihrávky.
Vy sám hrajete v obraně s Michalem Bezděkem, který v létě přišel ze staršího dorostu. Je v něčem odlišné hrát s takto mladým hráčem oproti zkušenějším kolegům?
Neřekl bych, že by byl v něčem vyloženě problém nebo nějaká velká odlišnost. S Michalem si hodně vyhovujeme, protože já jsme typ hráče, který se věnuje hlavně obraně a nemá žádné útočné choutky. Naopak on může vyrážet dopředu. Michal Bezděk i Michal Slanec jsou dospělí hráči, kteří jenom potřebují odehrát více zápasů a dostat klid do rukou. Musí se naučit dělat věci, které budou v budoucnu dělat úplně automaticky.
Teď vás čekají tři utkání proti papírově snazším soupeřům. Jak se projevuje, že teď již prakticky do všech utkání jdete v roli favorita? Nesvazuje to hráčům trochu ruce?
Má to dvě roviny. V první řadě je pro nás příjemné být na špici. Jsem v týmu od roku 1995 a nepamatuji takový začátek. Nikdy jsme neměli tolik bodů a takové skóre. Druhou věcí je přístup soupeře k utkání. Protože my jsme favority a oni se zatáhnou a čekají, co vytvoříme. V tu chvíli se nám špatně prostupuje kompaktní obranou. Ale zatím jsme vždy našli na soupeře nějaký recept a držíme neporazitelnost v základní hrací době.
Jak dlouho může bodová série vydržet...
Budeme ji chtít udržet co nejdéle, ale je jasné, že to jednou z jakéhokoliv důvodu nevyjde. Teď máme před sebou o víkendu dva domácí zápasy, ve kterých musíme jednoznačně zvítězit. I když žádný soupeř nepřijede odevzdaný a my budeme muset opět podat stoprocentní výkon.
